3. Výčitky a zášť

Ve výrocích mých hostů lze na první pohled vycítit znepokojení nad nespravedlností světa a apel na jeho nápravu. Skutečné motivy však často bývají daleko prostší – jsou jimi výčitky a zášť. Z takových výroků lze vycítit nevyslovený, ale velice reálný pocit zášti k bohatému vlastníku jachty, zášti k továrníkovi, zášti k manažerovi – jinými slovy obecné zášti ke všem bohatým lidem. Moderní média dnes a denně srší zášt vůči farmaceutickým firmám, ropným společnostem či Wal-Martům [1] celého světa. Stručně řečeno, každý výrok vyřčený onoho večera pracoval s představou darebáka, oběti a zachránce – jinými slovy boháče, chudáka a proponenta daných výroků (počítajícího s pomocnou rukou Státu).

Poselství každého výroku nespočívá v pouhém konstatování, že „chudí jsou příliš chudí a bohatí jsou příliš bohatí.“ Jádrem každého výroku je, že chudí jsou tak chudí proto, že bohatí jsou příliš bohatí. Je nám předkládáno, že majetní brání nemajetným zbohatnout, a že kdyby majetní měli méně, pak by nemajetní měli automaticky více. Důkazy však svědčí o neplatnosti obou těchto domněnek.

Lidové výrazy jako „zbohatlík“, „skrblík“, či „krkoun“ dávají tušit hluboce zakořeněnou zášť vůči bohatým. Jak vysvětluje Robert Solomon, „Vyjadřováním nevraživosti budíme zdání, že vlastně máme štěstí, když nevlastníme věci, po kterých tajně toužíme. Cítíme se být morálně čistí, protože nejsme bohatí.“ [2] Jean-Paul Sartre pravil, že nevraživost je činností, pomocí které utíkáme od odpovědnosti za svět, jejž shledáváme příliš složitým na to, abychom jej přijali za svůj. Co je však horší, nevraživost může vést k schadenfreude – potěšení z cizího utrpení. Tato podlá forma nelibosti se projevuje ve výrocích typu „Konečně dostali, co si zaslouží“, vyslovovaných tehdy, potká-li bohatého člověka neštěstí.
 

[1] Wal-Mart je americká společnost spravující síť maloobchodních prodejen, tzv. hypermarketů. (pozn. překl.)

[2] Robert Solomon, The Passions: Philosophy and the Intelligence of Emotions, Lecture 8 (The Teaching Company, 2006).