4. Jsou ve světě nerovnosti darebáci a oběti?

Proč ve světě přirozené ekonomické nerovnosti přetrvává v myslích tolika lidí představa padouchů a jejich nevinných obětí? Plyne takový pohled z víry, že na světě je statické množství bohatství či zdrojů, a tudíž že každý, kdo získá více než rovný podíl, ochuzuje druhého, který musí získat méně? Či tento pohled plyne z víry, že bohatí získali své bohatství neprávem pomocí bezohledného, chamtivého a netaktního jednání? A nebo plyne ze závisti, nelibosti či prostého pokusu povznést se nad ostatní tím, že je pomluvíme?

Většina představ o rozdělení společnosti na darebáky a oběti nemá základ v jakékoli smysluplné argumentaci. Tyto myšlenky představují pouhé papouškování toho, co daní jedinci přečetli v novinách či viděli ve zprávách. Chrlení myšlenek druhých je obzvláště pravděpodobné u jedinců, kteří jsou členy vyhraněné politické, společenské, náboženské či rasové skupiny. Vůdci těchto skupin, zejména pak politických, jsou denně k vidění ve zprávách, kde se věnují proklínání svých nepřátel pomocí bezobsažných, mediálně vděčných replik, které jsou šity na míru vděčným posluchačům a mohou, jak doufají, přitáhnout nové následovníky.

Vůdce takové skupiny se stává pomyslným příbuzným jejích členů a člen opoziční skupiny se automaticky stává úhlavním nepřítelem; lidé zapojení do této aktivity připomínají aktéry krevní msty. Nehledě na to, co příbuzný prohlásí, přijmou to jeho přívrženci za své a budou proklínat cokoli, co prohlašuje jejich sok. Je jednodušší stát se papouškem v rámci skupiny (ať již se jedná o skupinu politickou, společenskou, náboženskou či rasovou), než myslet sám za sebe. Bez ohledu na typ skupiny, vůdce řekne davu vždy to, co chce dav slyšet.

Cílem davových akcí je vyjádření podpory vůdci a případně i získání nové bezobsažné slovní munice, kterou bude dav bezhlavě pálit po svých nepřátelích. Pokud člověk neuvažuje kriticky a nezvažuje smysluplnost výroků politických vůdců, může jednoduše obhajovat politiku, jejímž výsledkem je pravý opak původního úmyslu. Regulace nájemného, drogové a alkoholové prohibice a vládní dotace jsou jen hrstkou z mnoha případů, kdy politika přinesla pravý opak zamýšleného cíle.