7. Malé skupiny vs. velké skupiny

Běžným ekonomickým omylem při zvažování důsledků navrhovaného opatření je neschopnost zahrnout do rozhodování všechny následky – současné i budoucí, zřejmé i skryté. V malé skupině je jednoduché představit si důsledky určitého jednání, navrhované opatření tudíž můžeme s velikou přesností posoudit. Logika a selský rozum (intuice) mohou být hodnotnými nástroji při předpovídání dopadu navrhovaného opatření či určité události v menší skupině. Tyto nástroje se však stávají mnohem méně spolehlivými při zvažování důsledků ve větších skupinách. Když přicházíme do styku s druhými lidmi v malé skupině, je to náš instinkt, který nám napoví, že určitého výsledku dosáhneme s nejmenším úsilím pomocí sledování „Zlatého pravidla“. V rodině, sousedství, firmě, na obchodním jednání či v podobně omezeném společenském vztahu budeme vždy jednat podle „Zlatého pravidla“. Tento přístup však opouštíme v případě větší, politické skupiny.

Když náš soused potřebuje s něčím pomoci, nikdy nás nenapadne vyrazit do sousedství a vyhrožovat všem, kdo nepřispějí svou trochou do mlýna. Instinktivně rozumíme tomu, že solidarita je založená na dobrovolnosti; většina lidí toto chápe a zpravidla nemá problém pomoci známému v nesnázích. V lokálním měřítku chápeme užití síly s cílem pomoci druhým jako protiklad solidarity. Na politické scéně však užití fyzické síly jako vhodného nástroje k organizování pomoci často tolerujeme, ne-li přímo vyžadujeme. A když je taková síla nakonec použita, paradoxně nazveme tento proces aktem solidarity a soucitu.

Počestnost a spolupráce tvoří instinktivní kodex jednání, který se v průběhu času vyvinul jako nástroj pro zajištění přežití a reprodukce oproti jednání založeném na donucení. [1] Protože naši předkové z řad lovců a sběračů žili po miliony let v malých skupinách o méně než padesáti členech, není náš instinkt příliš přizpůsoben jednání ve větší skupině. Skutek, který by byl každým považován za ohavný a nesmyslný při provedení v lokálním měřítku, může být přijat poměrně vlídně ve větším měřítku – jednoduše proto, že naše mozky nejsou přizpůsobeny k rozpoznání a vyhodnocení vztahů ve větší skupině.

[1] Matt Ridley, The Origins of Virtue: Human Instincts and the Evolution of Cooperation (New York: Viking Penguin, 1996). Rovněž viz Robert Wright, The Moral Animal: Why We Are the Way We Are (New York: Vintage Books, 1994.