Úvod
Na podzim roku 2004 jsem měl tu čest pohostit ve svém domě skupinu zajímavých hostů, mezi nimiž nechyběli i dva profesoři z místní univerzity. Jednoho z nich jsem nikdy dříve nepotkal, s druhým jsem se seznámil pouze spěšně po jeho přednášce o Immanuelu Kantovi. Přítel, který se večeře rovněž účastnil, se znal s oběma profesory a předem mne varoval, že jsou příznivci socialismu či dokonce Marxismu.
Večer pro mne nebyl zklamáním. Po večeři a následné chvilce tlachání vypálil jeden z profesorů první salvu a bitva mohla začít. Veškeré zábrany předem potlačilo vypité víno. Takové situace, kdy vzdělaní a slušní diskutéři napadají vaše nejniternější názory, jsou výtečnou příležitostí k vzájemnému poučení. Největší lekce přichází podle mého názoru nikoli při samotné konverzaci, nýbrž v následujících dnech, kdy oponentovy argumenty hlodají ve vaší mysli a nutí vás hledat odpovědi na položené námitky.
Během daného večera jsem zažíval deja vu, obzvláště když padala slova jako „dělníci“ a „kapitalisté“. Okolo těchto pojmů se točily diskuze i před čtyřiceti lety, když jsem začínal pociťovat svou náklonnost ke svobodě. V té době, kdy Spojené státy vedly studenou válku se Sovětským svazem, se diskuze libertariánů často dotýkaly tématu komunismu. Ačkoli během oné večeře nikdo nepoužil slova jako „proletariát“ či „buržoazie“, vyřčené odkazy na chudé a bohaté mi svým stylem připomněly marxistickou tezi třídního boje mezi nuzným proletariátem a opulentní buržoazií.
Věřím tomu, že většina radikálních myšlenek vyslovených během onoho večera utrpěla fatální porážku o třináct let dříve, když byl svět roku 1991 svědkem kolapsu unikátního sociálního experimentu, který otestoval ideologii centrálního plánování a politiku silné autority nad životy velké části lidské populace. Tento experiment zapříčinil smrt a utrpení milionů lidí. Tito lidé neměli možnost uprchnout ze socialistické laboratoře na území východní Evropy a Ruska, dokud konečně nepadla vězeňská zeď a byrokratický aparát se nezhroutil pod vlastní vahou. Následky tohoto zničujícího experimentu si lidé s sebou nesou dodnes.
Ačkoli Marxovy myšlenky byly bezpochyby vypouštěny do světa s dobrým úmyslem, jejich aplikace s pomocí totalitního státu ukázala až příliš dobře, jak budou lidé jednat v podmínkách autoritativního uspořádání. Člověk nemusí být ekonomem, aby poznal, že si lze z tohoto sedmdesát let trvajícího experimentu odnést cennou lekci. Stejně tak nemusí být humanistou, aby byl šokován enormním utrpením a oběťmi na životech, které byly přímým důsledkem takového experimentu. Chci tuto historickou lekci vysvětlit analýzou příčin vedoucích k tomu, že politika založená na omezování lidské svobody musí z podstaty věci selhat, bez ohledu na její název, záměr či způsob jejího provádění.
Chtěl bych poděkovat Davidu Gordonovi za jeho komentáře a doporučení po přečtení první verze této knihy. Také se cítím být zavázán Danielu Kleinovi a Bruceovi Bensonovi za jejich cenné komentáře. Zvláštní poděkování patří Davidu Hurwitzovi za pečlivé pročtení a opravení několika referencí. Obzvláště poděkovat chci Glorii Conner, která neúnavně editovala každou verzi rukopisu, přičemž vyslovila spoustu nápadů, jak lépe vysvětlit mé argumenty. Za všechny zbývající chyby v knize samozřejmě nesu odpovědnost já sám.