12.3 Dětská práce a její přínosy
Se základním školstvím a povinnou školní docházkou je i úzce spojen problém dětské práce, a to zejména v továrnách. Přičemž děti běžně pracovaly v zemědělství. Dostávaly často nudné a vyčerpávající úkoly, jako byl odnos kamenů z pole, plení, rozhazování hnoje, odhánění ptáků atp. A to často za každého počasí [1]. V dřívějších dobách byl život zemědělců vyplněn prací od svítání do soumraku a někdy i déle [2]. Děti v zemědělství někdy pracovaly i s cestou do místa práce od 5.30 hod do 19-20 hodin [3]. Rodiče se sami snažili dětem sehnat práci v zemědělství mimo jejich polnosti (pokud vůbec nějaké měli) a posílali je do tzv. gangů, kde pracovaly za plat na farmách. Ani tyto gangy se nevyhnuly regulacím a od roku 1867 nesměly zaměstnávat děti mladší 8 let a gangy složené z obou pohlaví byly zakázány. Od roku 1870 (respektive 1880) pak musely být děti do 10 let (případně i více) ve škole [4]. Dále před 70. lety 18. století byla v Británii textilní manufaktura především domáckou výrobou, při které děti svým rodičům pomáhaly [5]. Co se týče dětské práce v zemědělství na malých (rodinných) farmách byla tato běžná až do roku 1914. Skutečně ještě pro začátek 20. století v Británii píše J. Brown, že na malé, hlavně mléčné farmě nebyla žádná známka volného času v běžném dni, jen trvalé kolo dřiny.
Děti pomáhaly i v jiných podnikáních svých rodičů. Běžně se účastnily i domácích prací: donáška uhlí, vody, úklid, hlídání sourozenců atp. [6]. J. Newby k práci v zemědělství a výuce dodává: "Ve velkých rodinách, každý musel přispět k rodinnému příjmu. Jako více důležité se vidělo učit dcery péct, vařit, dojit, dělat máslo a sýr než číst." [7]. Továrny a kapitalisté jsou v tom tedy docela nevině. Do konce 19. století postupně došlo k redukci dětské práce ve většině oblastí ekonomiky. Dle P. Horn se tak stalo díky změnám v produkčních metodách a díky striktnější aplikaci práva ohledně vzdělávání [8]. Význam však musel mít i velký nárůst blahobytu, který umožnil více rodinám se přestat spoléhat i na příjmy dětí a vedl zároveň i k další tvorbě úspor nutných k tomu, aby bylo možné vůbec zavést nové produkční metody ve výrobě. V roce 1876 pracovalo v celém národě jako half-timeři 201 tisíc dětí, roku 1897 to bylo 111 tisíc dětí a do let 1911-2 to bylo 70 tisíc dětí [9]. Roku 1901 se odhadovalo, že po skončení vyučování pracuje okolo 150 tisíc dětí - tj. asi 4% školáků navštěvujících základní školu [10].
Intelektuálové si prostě všimli toho, že děti pracují tehdy, až děti začaly pracovat v továrnách a ve městech [11]. Samozřejmě stejně jako v zemědělství byla často taková práce těžká a někdy i hrozná. Nicméně T. May ve své knize "Victorian Factory Life " uvádí, že zde byly stovky, ba i tisíce stran vytvořené parlamentními šetřeními a komisemi na toto téma, ale ne všechny byly prosté předsudků. Dále uvádí, že zde byla propaganda o strašlivých podmínkách a brutalitě ve formě poesie, románů a údajných (tj. vymyšlených) autobiografií. Přestože někteří zaměstnavatelé dle Maye hnali situaci do extrému, tak by bylo chybné odsuzovat celou generaci tehdejších továrníků, zvláště pokud se přihlédne k dobovým standardům [12].
Pro ilustraci pracovní podmínky v přádelně bavlny vykazovaly vysokou teplotu a vlhkost, kterou požadoval tehdejší výrobní proces. V některých částech výroby byla zaznamenána teplota i 32°C. Dále těžká namáhavá práce vedla k tomu, že děti byly vzhledem ke svému věku příliš svalnaté, a tím vlastně degenerované. Samostatnou kapitolou je práce v dolech, její rizika zde není nutné zdůrazňovat [13]. Ovšem takové věci byly způsobeny zpravidla nedostatkem úspor a případně i vynálezů anebo jejich negativní dopady nebyly v té době známy.
Ekonomické přínosy dětské práce
Někteří rodiče považovali hodnotu vzdělání za nízkou, byli to ti, kteří od mala také pracovali [14]. Během většiny 19. století bylo považováno za dobré, aby šli děti pracující vrstvy pracovat, a tak se připravily na svět dospělých [15]. Preferovaly se tedy praktické věci, umožňující snažší zařazení se do tehdejšího života. Děti také měly rády nezávislost ve vydělávání vlastních peněz. Jiný zdroj uvádí, že: "... většina dětí byla hrdá na to, že přispívá do rodinného příjmu a na pocit, že vstoupila do světa dospělých [16]. Paradoxně některým dobovým moralistům dělala problém nestydatá vyzývavost (vzdor) dětských pracovníků [17]. Co se týká dětí half-timerů, tak dle hlášení z roku 1909 měly spíše větší zájem o továrnu než o školu. Tento systém navíc mohl dle některých poskytnout dětem manuální zkušenosti, které se mohly hodit v dalším životě [18].
Největší význam měly ovšem peněžní přínosy dětské práce. Doboví podporovatelé dětské práce upozorňovaly, že děti mají ústa, které je nutno nakrmit [19]. Uveďme pár příkladů. V ranných 30. letech 19. století mohl být plat muže v přádelně bavlny asi 10 až 13 šilinků (1 libra se rovnala 20 šilinkům) týdně, což bylo méně než polovina toho, co mohla vydělat jeho žena a děti. P. Horn uvádí, že ne všichni rodiče vítali "Elementary Education Act" z roku 1870, protože to znamenalo ztrátu přjmu z dětské práce a nutnost platit školné [20]. Výše jsme citovali, že v zemědělství musel k rodinnému příjmu přispět každý člen velkých rodin. V době začátku vlády královny Viktorie (přelom 30. a 40. let) byla průměrná týdenní mzda pracovníka na farmě okolo 13 šilinků týdně, pokud však pracovala žena a děti, tak celková týdenní mzda mohla dosáhnout i skoro 1 libry týdně. To už mohlo dělat významný rozdíl u rodin žijících na existenčním minimu [21].
P. Horn uvádí příklad, kdy si tři sirotci dětskou prací v Londýně vydělali na bydlení, stravu a šaty [22]. Stěží by něco takového mohli udělat, kdyby museli chodit do školy. Jiný příklad z roku 1863 uvádí, že dítě vyrábělo krabičky na zápalky a z jeho výplaty byla rodina schopna platit nájem jednoho pokoje, byť mizerného [23]. Něco podobného uvádí další příklad z počátku 20. století, když se rodina po té, co začala dcera pracovat v továrně, mohla přestěhovat do lepšího domu [24]. Z roku 1889 pochází odhad, že 30% londýnských rodin nemůže žít jen z mužovi výplaty [25]. M. Ball a D. Sunderland píší, že: "Chudobě se dalo obecně vyhnout, když lidé pracovali, zvláště jestliže několik členů nízko-příjmové domácnosti mělo současně práci [26].
Co se týká kvalifikace, tak průmysl se stával v té době více sofistikovaným a vlastníci továren požadovali lépe vzdělané lidi [27]. To tlačilo na zvyšování gramotnosti u obyvatelstva. Na druhou stranu i nekvalifikovaná pracovní síla se může stát žádanou, pokud je pro podnikatele dostatečně levná. Podnikatelé pak takovou pracovní sílu mohu použít k obsluze strojů s jednoduchou obsluhou, které i přesto, že mohou být složité a je potřeba na jejich výrobu kvalifikovanou práci, celkově kvalifikovanou práci šetří a šetří i celkové výdaje na práci [28]. To se stalo i ve sledované době, kdy v 90. letech 19. století, byly zaváděny do výroby automatické a polo-automatické stroje. Toto se setkalo s tuhým odporem kvalifikovaných pracovníků a stávkami, které vedly k masovým výlukám z let 1897 a 1898, kdy bylo propuštěno 47,5 tisíce lidí z více jak 700 firem [29].