Poznámky

1. Úvod

[1] Mises, s. 146.
[2] Garwood, s. 85.
[3] Fasora-Dělník a měšťan, s. 68.

2. Útěk do továren

[1] The Independent.
[2] Hospodářské noviny.
[3] The Independent.
[4] Rothbard-Ekonomie státních zásahů, s. 18.
[5] Ibid, s.18.
[6] Machačová a Matějček-2010, s. 81.
[7] Ibid, s. 34.
[8] Fasora-Tovární dělník, s. 171.
[9] Machačová a Matějček-2010, s. 69.
[10] Ibid, s. 436.
[11] Ibid, s. 139.
[12] Ibid, s. 140, 139.
[13] Ibid, s. 78 a Šedivý, s. 39.
[14] Urban, s. 25.
[15] Šlachta, s. 154.
[16] Machačová a Matějček-2010, s. 37.
[17] Ibid, s.160.
[18] Ibid, s. 37.
[19] Ibid, s. 158.
[20] Ibid, s. 176-177.
[21] Ibid, s. 208.
[22] Ibid, s. 219.
[23] Ibid, s. 246.
[24] Machačová-Tendence vývoje, s. 241-242. 1 stříbrný zlatý = 100 krejcarů = 2 koruny (K), koruny byly zavedeny roku 1892.
[25] Machačová a Matějček-2010, s. 254.
[26] Fasora-Tovární dělník, s. 174.
[27] Machačová- Pojištění dělnictva, s. 198. Vypočteno z průměrné invalidní penze.
[28] Ibid, s. 200.
[29] Fasora-Tovární dělník, s. 175.
[30] Machačová a Matějček-2010, s. 50.
[31] Ibid, s. 194.
[32] Ibid, s. 206 a 181. M. Šebela uvádí vzpomínku, dle které vesnickým děvčatům pracujícím v textilní továrně v Parníku (dnes část České Třebové) mzdy skýtaly jedinou možnost si alespoň částečně obměnit šatník a oblékat se po „městsku“ (Šebela, s. 103)
[33] Norberg, s. 143-144.
[34] Machačová a Matějček-2010, s. 177 a 181.
[35] Ibid, s. 162.
[36] Novák, s. 205.
[37] Machačová a Matějček-2010, s. 183.
[38] Ibid, s. 208.
[39] Ibid, s. 179, 187 a 436.
[40] Ibid, s. 180.
[41] Pospěch, s. 192. Tento nedostatek však nemohl být trvalý, protože rostoucí cena práce (mzda) by měla tendenci vyrovnat nabídku práce s její poptávkou a tento nedostatek odstranit, vše ovšem za předpokladu neintervenování ze strany státu – detailní analýza je však již mimo téma tohoto příspěvku.
[42] Newby, s. 35 a 51. Dle s. 65 této knihy tovární dělníci jedli levné jídlo, ti co vydělávali lehce více, měli slušnou dietu, kolem roku 1904 se dieta skládala i z masa. A dle s. 67 dělnické bydlení variovalo od slušného po strašné. Levné druhy potravin a náhražky museli nakupovat dle M. Šebely i textilní dělníci, ale mezi tyto levnější potraviny jsou počítány i koňské maso a uzeniny: Maso bývalo v neděli a o svátcích, byť ho nebylo mnoho (Šebela, s. 97-98).
[43] Fasora-Tovární dělník, s. 172 a Englová, s. 264.
[44] Fojtík, s. 25.
[45] Hajzlerová, s. 13.
[46] Fojtík, s. 25.
[47] Ibid, s.25-27.
[48] Fasora-Tovární dělník, s. 178.
[49] Machačová a Matějček-2010, s. 37.
[50] Ibid, s. 68.
[51] Ibid, s. 162.
[52] Ibid, s. 180.
[53] Novák, s. 207.
[54] Machačová a Matějček-2010, s. 454.
[55] Ibid, s. 433.
[56] Šuster-Průmyslová revoluce a Norberg, s. 20.
[57] Krugman, s.29.

3. Podnikatelé divokého kapitalismu

[1] Myšlena tím byla doba převážně před 1. světovou válkou. Článek vyšel v časopise Terra Libera č. leden/2010 (dostupné na www.libinst.cz).
[2] Dědictví, dar a nález pokladu předpokládá předchozí vydělání bohatství některým z předků, dárců a někdejších majitelů pokladu. Uvedený výklad se netýká nemajetkových nesobeckých činů (přátelství, láska, morální podpora  atp.), jejichž poskytnutí nemusí být spojeno s peněžními výdaji.
[3] Druhý díl navazuje na první více méně volně a je stejně jako první díl koncipován plně od A do Z.
[4] Alespoň jeden z údajů tedy musel obsahovat místo nacházející se v Čechách (hranice k roku 1930).
[5] Pokud se na dané aktivitě podíleli příbuzní podnikatele je tato aktivita přiřknuta podnikateli. Zpravidla zde šlo o manželky, jedná se však o minimum zaznamenaných příkladů (osobně si myslím, že vliv žen byl však zřejmě větší).
[6] Tyto krátká hesla jsou použita především v rámci podnikatelských dynastií u jejich méně významných členů. Uvádějí zpravidla jen pozici ve firmě, příbuzenské poměry a základní data spojená s podnikáním. Mnoho hesel má dokonce jen 1 až 3 řádky. Hesel s méně než 8 řádky je dle sledovaného kritéria narození a/nebo úmrtí v Čechách 96, z toho 7 obsahuje námi sledované aktivity (tj. 7,3 %). Celkově by se tak z 554 hesel vykázalo 23,6% (na místo 27%) podnikatelů námi sledovanými aktivitami.
[7] Myška, s. 7 a 9.
[8] Baštecká, s. 15; Kříž, s. 37 a Navrátil-I., s. 22.
[9] Přirozeně zaměstnanci na to musí zaměstnavateli vydělat. Sám zaměstnavatel si ovšem musel provést kalkulaci ohledně výnosů a nákladů spojených s těmito aktivitami. Není ovšem vyloučeno, že někdy mohl být zaměstnavatel veden i jinými než sobeckými motivy – příklad viz dále.
[10] Myška, s. 47. Zde se dostáváme i do oblasti nesobeckých aktivit, dělení tedy není skutečně ostré.
[11] Ibid, s. 110.
[12] Ibid, s. 203, 302 a 338.
[13] Ibid, s. 348.
[14] Pro příklady viz Ibid, s. 60, 72, 154, 295-296, 432 atd.
[15] Ibid, s. 18, 400 a 409.
[16] Ibid, s. 129, 162, 295 a 418.
[17] Ibid, s. 299, 383 a 491.
[18] Ibid, s. 327, podobně s. 89 a 389. Nezodpovězenou otázkou zůstává nakolik se lišily útulny od sirotčinců.
[19] Ibid, s. 28, 291 a 336.
[20] Ibid, s. 184.
[21] Slovo okresní názvu spolku neznačí to, že by spolky patřily okresním úřadům. Naopak převážně se jednalo o dobrovolnou soukromou aktivitu.
[22] Ibid, s. 258-259, 277 a 355.
[23] Ibid, s. 134 a 225.
[24] Ibid, s. 186 nebo 299.
[25] Ibid, s. 276, 387, 14, 145 a 89.
[26] Pro příklady viz Ibid, s. 21, 71, 120, 211, 238, 276, 350 atd.
[27] Pro příklady viz Ibid, s. 162, 315-316, 383, 388 atd.
[28] Ibid, s. 328, 386-387, 402, 423 atd.
[29] Ibid, s. 80, 514, 81 a 339.
[30] Ibid, s. 94 a 176.
[31] Ibid, s. 228, 296 a 316.
[32] Ibid, s. 446.
[33] Ibid, s. 231 a 384. Je pravděpodobné, že ne všechny nepravosti (včetně dobývání renty) podnikatelů byly zaznamenány anebo vzaty v potaz.

4. Ne až tak „divoký“ divoký kapitalismus aneb špacír několika městy divokého kapitalismu

[1] Loewenstein, s. 26.
[2] Dvořák-Institucionálně-historická analýza, s. 45. Království české = Čechy.
[3] Janák-Morava, s. 74. Pouze od roku 1887 zde existovaly zemské stravovací stanice (Janák-Morava, s. 423). Obecně lze říci, že na venkově byly rozdílné formy charity a svépomoci, mnohdy pocházející z předešlé éry.
[4] Ibid, s. 143.
[5] Ibid, s. 144.
[6] Ibid, s. 147. Bohužel tyto údaje se vztahují k Českým zemím a nikoliv jen k Moravě. Do vzdělávacích spolků je také zahrnuta i část školských spolků, které jsou jinak zahrnuty do kategorie dobročinné spolky.
[7] Ibid, s. 151.
[8] Ibid, s. 156.
[9] Turek, s. 194. Na tak malé město je to neuvěřitelné číslo a bude se zřejmě jednat o výjimečnější stav anebo také ne - historie je více či méně nejistá.
[10] Nešpor, s. 278. Ne každá nadace a fond byly svěřeny do péče obce. V případě Olomouce tomu tak vždy nebylo, zejména pokud šlo o české aktivity, protože až do roku 1918 ovládali radnici v Olomouci Němci.
[11] Bartoš-Prostějov, s. 17, 57, 50, 33 a Bartková, s. 39. Mezi nemocenské a podůrné spolky je započítána i okresní nemocenská pokladna, kterou by jsme správně neměli započítat – tj. spolků bylo 13.
[12] Bartoš-Prostějov, s. 30-31.
[13] Bartková, s. 39.
[14] Bartoš-Prostějov, s. 17, 15, 58 a 84. Doba vzniku pokladny není uvedena
[15] Severa, s. 89-90. Spolek "Okresní péče o mládež" byl soukromou aktivitou, nikoliv aktivitou okresních úřadů! Zmíněný Nadační dům spadal pod městský chudobinec. Vedle toho je zde uveden ještě jeden špitál bez uvedení zřizovatele a vydržovatele.
[16] Jurok-Nový Jičín, s. 204-205.
[17] Severa, s. 87-89.
[18] Felix, s. 115-117, 146, 149 a 151.
[19] Ibid, s. 142-3, 149 a 148.
[20] Zbavitel, s. 33-34, 25, 11, 32 a 67.
[21] Felix, s. 62 a 146 a Zbavitel, s. 49. Spolky vojenských vysloužilců měly i podpůrnou funkci. Některé z nich navíc byly sami podporovány dobrodinci.
[22] Kordiovský, s. 516 a 518.
[23] Noháč, s. 178.
[24] Kordiovský, s. 340-341.
[25] Noháč, s. 105, 194, 178 a 131.
[26] Kordiovský, s. 516.
[27] Noháč, s. 132 a 178.
[28] Svoboda, s. 166 a 168. U posledně jmenovaného spolku lze předpokládat nějakou menší veřejnou dotaci.
[29] Ibid, s. 170-172. Zdá se, že hospodářská škola působila jen 2 roky (anebo student absolvoval školu za 2 roky ?).
[30] Ibid, s. 103 a 167-168.
[31] Ibid, s. 168 a 146. Jedno z družstev ovšem obdrželo po 1. světové válce státní záruky.
[32] Pinkava, s. 123.
[33] Weigel, s. 16. Možná však jen autoři považovali zde probíranou problematiku za nezajímavou anebo neměli dostatečné podklady. Přístup toho kterého autora má pro příspěvky tohoto druhu klíčový význam.
[34] Bartoš-Místopis 4., s. 46-47.
[35] Rolleder, s. 447, 449, 452, 460-461, 464, 452-4 a 567.
[36] Ibid, s. 583, 569 a 579.
[37] Ibid, s. 582-583 a 584-585.
[38] Měla však velký význam v případě nemocnic a při vzdělání dívek.
[37] U některých z výše uvedených příkladů lze očekávat i nějaké - byť většinou menší - veřejné dotace
[39] Někdy však kladly některé převážně lokální úřady těmto aktivitám překážky, a to zejména u zřizování škol. Čeští historici zaznamenávají zpravidla jen překážky kladené německým vedením měst, ale je možné, že podobně se chovala i česká zastupitelstva. Bohužel se také zdá, že německým soukromým aktivitám věnují naši historici často méně prostoru a také více zřejmě preferují psát o školství než o dobročinnosti.
[40] Jurok-Nový Jičín, s. 205.

5. Pracovní doba v dobách "divokého" kapitalismu

[1] Fasora-Dělník a měšťan, s. 73.
[2] Ibid, s. 72, viz i tabulku na s. 71.
[3] Sysalová, s. 69.
[4] Štěpán, s. 29.
[5] Baletka, s. 106.
[6] Fasora-Dělník a měšťan, s. 74 a Jordánková, s. 77.
[7] Procházka, s. 103.
[8] Fasora-Dělník a měšťan, s. 74 a 75.
[9] Ibid, s. 70-71.
[10] Beranová, s. 264 a Novák, s. 217.
[11] k teorii užitku detailněji a lépe viz Rothbard-Ekonomie státních zásahů, s. 29-32.
[12] Machačová a Matějček-2010, s. 113 a 454, viz i Fasora-Dělník a měšťan, s. 68.
[13] Fasora-Dělník a měšťan, s. 73.
[14] Ibid, s. 74.
[15] Ibid, s. 74.
[16] viz Ibid, s. 71 tabulka.
[17] Ibid, s. 75.
[18] Ibid, s. 76.
[19] Štěpán, s. 30.
[20] Ibid, s. 73.
[21] Ibid, s. 72.
[22] Newby, s. 48 a 37.
[23] Fasora-Dělník a měšťan, s. 74.
[24] Ibid, s. 60.
[25] Fasora-Podnikatel v kožedělném průmyslu, s. 380.
[26] May, s. 9.
[27] Hazlitt, s. 63-74.
[28] Ibid, s. 64-65.

6. Rómové jdou do práce? V minulosti běžná věc!

[1] Nečas-19. století, s. 480.
[2] Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 2. V pozdější době je uváděno, že moravská šlechta Romy na svých panstvích poměrně často tolerovala (Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3).
[3] Ibid, s. 481 a podobně i s. 489 a Nečas-18. století, s. 272.
[4] Nečas-19. století, s. 485 a podobně Nečas-18. století, s. 274.
[5] Nečas-18. století, s. 274 a Nečas-19. století, s. 482.
[6] Nečas-18. století, s. 272.
[7] Nečas-19. století, s. 482 a 486.
[8] Ibid, s. 486. Ke kriminalitě na příkladu Bohusoudova viz i Nečas-18. století, s. 273-274.
[9] Ibid, s. 481.
[10] Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3. Romové zde vyráběli i pálené cihly.
[11] Nečas-18. století, s. 273. Dle strany 272 se zdá, že tyto pasy mohl dostat jen živitel rodiny a ne další příbuzní, kteří však pro obživu byli také nutní.
[12] Nečas-19. století, s. 484. Podobně Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3. Zde se i tvrdí, že děti nechodily do školy, protože se musely podílet na zajišťování obživy rodiny.
[13] Nečas-19. století, s. 485. Dle expozice v Muzeum romské kultury ženy posluhovaly u vesničanů doma a na poli (Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3). To svědčí o jistém stupni důvěry k Romům. Dle P. Hory-Hořejše, autora populární knižní řady “Toulky českou minulostí“, přítomnost cikánských obyvatel byla na sklonku 19. století vnímána jako mnohem menší problém než dnes. Živili se dle něho letováním, drátenictvím, broušením kuchyňských nožů a jiných nástrojů, ale také kradením drobného zvířectva včetně psů (sádlo ze psů od nich však kupovalo i většinové obyvatelstvo). Neživili se až na výjimky loupežemi a vykrádáním domů (Hora-Hořejš, s. 14).
[14] Nečas-18. století, s. 274-275. Ani to ovšem nezabránilo likvidaci zdejších Romů v nacionálně socialistických koncentračních táborech.
[15] Nečas-18. století, s. 273.
[16] Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3. V Čechách byla situace rozdílná a během 19. století se zde Romové moc neusazovali. Živili se zde překupnictvím, podomním obchodem, jako broušením, opravováním deštníků, čistěním peří, žebrotou a drobnými krádežemi (Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3).
[17] Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3.
[18] Dvořák-Potulka.
[19] Vzdělání v ní nehraje také významnou roli.
[20] Srovnej s Dvořák-Potulka.

7 Válka veřejného vlastnictví proti chudým aneb o divokém socialismu 19. století?

7.1 Habsburská monarchie

[1] Jakubec, s. 64.
[2] Ibid, s. 64-65.
[3] Ibid, s. 67.
[4] Vlnařská centra Evropy, s. 31.
[5] Jakubec, s. 66.
[6] Ibid, s. 70.
[7] Hazlitt, s. 72-81. Jako důsledek nelze opomenout i rozšířené pašování (viz třeba na mnoha místech Nevrlý).
[8] Jakubec, s. 71.
[9] Ibid, s. 71.
[10] Ibid, s. 72-73 a Vondra, s. 50.
[11] Ibid, s. 72-73.
[12] srovnej s Rothbard-Ekonomie státních zásahů, s. 202.
[13] Jakubec, s. 72.
[14] Rothbard-Ekonomie státních zásahů, s. 215-221.
[15] Jakubec, s. 72. Při srovnání s tabulkou ze strany 70 by šlo pro rok 1909 a 1913 o necelých 5 % až 6 % příjmů státního rozpočtu.
[16] Fasora-Tovární dělník, s. 177-178.
[17] Jakubec, s. 73.
[18] Ibid, s. 73-74 a Janák-Morava, s. 121-123.
[19] Vzhledem k počtu obyvatel nebyla tato daň zřejmě příliš zatěžující, otázkou jsou případné přirážky samospráv.
[20] Jakubec, s. 74.
[21] Ibid, s. 75 a Janák-Morava, s. 84.
[22] Fasora-Tovární dělník, s. 175.
[23] Vondra, s. 50-51. Alternativní údaje k cukerní dani viz Janák-Morava. Z přísně ekonomického hlediska nelze říci, že bez daně by stál kilogram cukru o 38 haléřů méně.
[24] Rothbard-Ekonomie státních zásahů, s. 192-193.
[25] Šuster-Jak obrovský byl nárůst. Tabulka v Jakubec, s. 70 ukazuje, že se hospodařilo s deficity, ale běžně i s přebytky, tudíž daně v té době více odpovídaly výdajům než dnes – tj. jistého zjednodušení se snad můžeme dopustit. Pro představu tyto příjmy činily roku 1889 562,4 milionu zlatých a roku 1913 1 743 milionu zlatých (Jakubec, s. 70).
[26] Jakubec, s. 71. Velmi podobné to bylo roku 1913. V roce 1883 byly uvedená procenta 16,98 %, 67,64 % a 14,98 %.
[27] A možná i Dánska roku 1864.
[28] Padrnosová, s. 111-112. Autorka klade vznik povinné školní docházky již do doby Marie Terezie. Srovnej ochotu posílat děti do školy s Dvořák-Vánoce.
[29] Zbavitel, s. 80.
[30] Baďura, s. 55.
[31] Řihák-Příběhy z dějin našich drah a Řihák-Soukromá MHD.
[32] Fasora-Tovární dělník, s. 175 a 177.
[33] Fasora-Svobodný občan, s. 215.

7.2 Viktoriánský Londýn

[1] Amy, s. 36.
[2] Ibid, s. 36.
[3] Ibid, s. 44. Linkmeni se svítilnami doprovázeli obyvatele a návštěvníky města během pověstných londýnských mlh.
[4] Ibid, s. 61.
[5] Ibid, s. 48. Tato policejní "služba" nemusela být, jak uvádí sama autorka, vždy úspěšná (účinná). Dopady licencí byly probrány již jinde.
[6] Ibid, s. 76. Lord Shaftesbury také mimo jiné připravil malé kominíky o práci.
[7] Skutečně došlo v té době k poklesu počtu těchto ubytoven, ale na toto měl vliv i hospodářský vzestup a růst reálných příjmů obyvatelstva a i rozvoj charity. A možná i další skutečnosti.

7.3 Habsburská monarchie podruhé

[1] Janák-Morava, s. 409.
[2] Ibid, s. 409.
[3] Urban, s. 25.
[4] Janák-Morava, s. 409-410.
[5] Ibid, s. 410.
[6] Ibid, s. 411.
[7] Ibid, s. 412-413. Otázkou je co znamená to nebyly před soud postaveni? Byly tyto osoby propuštěny?
[8] Ibid, s. 425-426.
[9] Štěpán, s. 30.
[10] Šebela, s. 98.
[11] Fasora-Policejní ředitel, s. 251.
[12] Ibid, s. 247.
[13] Ibid, s. 248.
[14] Nevrlý, s. 215-216.
[15] Ibid, s. 216 a Sojka, s. 100.
[16] Dějepis 8, s. 183. Tentýž pramen uvádí, že ředitel byl propuštěn. Nebyla to jediná tragická stávka tehdejší doby. Uvést lze třeba stávky na Ostravsku roku 1872 anebo roku 1890 či roku 1894 dokonce s 13 mrtvými na kontě. Je nutné však uvést, že různé prameny uvádí ke stávkám různé údaje o průběhu i počtu obětí.
[17] Fasora-Policejní ředitel, s. 251-252.
[18] Nevrlý, s. 216-218 a Šebela, s. 94. . Nevrlý o Lučanské pozdvižce však neuvádí, že na jaře roku 1889 byla provedena sbírka ve prospěch sklářských dělníků (vybralo se 19 023 zlatých a 43 krejcarů a pomoc potřebným byla ve formě zboží, v hotovosti jen výjimečně). Na této sbírce se rozhodující měrou podíleli zdejší podnikatelé a továrníci. Další sbírka započala krátce po tragédii a vynesla více než 50 000 zlatých. Na této sbírce se podílel 6 000 zlatých samotný císař a i některá okresní zastupitelstva a městské úřady, vedle toho však celá řada podnikatelů a továrníků, soukromých osob, šlechticů, finančních ústavů, ale přišly i dary z ciziny. Sklářský podnikatel Josef Riedel (sám provozovatel nových sekacích strojů) na obě sbírky sám věnoval dohromady 13 000 zlatých a nechal císaře pána hluboko pozadu. Ovšem v některých případech byla i tato podpora zneužívána. Nelze se také nezmínit i o tom, že jeden z důvodů vzniku problémů, že v časech prosperity dělníci své peníze hojně rozhazovali, žili rozmařile, zpanštěli a nemysleli na zadní kolečka. Sekáč si mohl v letech hojnosti přijít i na 16 (případně 10, 12) zlatých týdně (Nový, s. 24-25, 75-87, 9, 12-13). Tj. podstatně více než činila tehdejší slušná mzda 1 zlatý denně. Zajímavé je srovnat tyto výdělky s platy textilních dělníků v brněnské továrně Offermann&Comp. K roku 1889 zde platy byly v rozmezí 55 krejcarů až více jak zlatku denně (Fasora-Tovární dělník, s. 175). A to zde byly platy vyšší než v jiných zdejších textilkách a jiných textilních oblastech.
[19] Hora-Hořejš, s. 17.
[20] Fasora-Dělník a měšťan, s. 164 a 166.
[21] Ibid, s. 166.
[22] Ibid, s. 167 a 169.
[23] Olson, s. 44.
[24] Ibid, s. 45 a 46.
[25] Ibid, s. 75.
[26] Ibid, s. 173 viz i s. 174.
[27] Ibid, s. 207.
[28] Ibid, s. 57.
[29] Ibid, s. 72.
[30] srovnej s Ibid, s. 134.
[31] Ibid, s. 61 a 63.
[32] Ibid, s. 63.
[33] Ibid, s. 19-20 a 55. Přesné názvy jsou Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahrady (k činnosti viz zde: http://www.vukoz.cz/index.php?p=historie&site=default) a Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (k činnosti viz zde: http://www.vulhm.cz/index.php?p=zrizovaci_listina&site=default). Zajímavý seznam různých úřadů je k vidění zde: http://www.nechtenasbyt.cz/urad/ .
[34] Ibid, s. 50.
[35] Ibid, s. 21.
[36] Ibid, s. 133.
[37] Petřík, s. 24.
[38] Rambousek, s. 43.
[39] Caplan, s. 41-2 a podobně s. 255.
[40] Ibid, s. 249. Nutno podotknout, že B. Caplan nepovažuje - díky existenci racionální iracionality na straně voličů – toto „sloužení“ politiků voličům za optimální.
[41] Rambousek, s. 24.
[42] Ibid, s. 29-31. K důsledkům paradoxu viz i s. 38. K životu a dílu markýze de Condorcet viz anglická wikipedie, heslo “Marquis de Condorcet” .
[43] Ibid, s. 43.
[44] Ibid, s. 133.
[45] Ibid, s. 42.
[46] Ibid, s. 66.
[47] Jde například o Misesovy knihy “Liberalismus” a “Byrokracie”. (http://www.mises.cz/literatura/byrokracie-19.aspx) vydané péčí Liberálního institutu. Stručně ke korupci ve veřejném sektoru a tomu, že nahrazuje tržní rozhodování viz Průša-Jak se zbavit. K ekonomické kalkulaci viz i Málek.

8. Dobrovolný způsob ochrany přírodních a kulturních památek

[1] V současnosti u nás působí menší zájmová sdružení, která dnes zpravidla zachraňují a udržují památky spojené s dopravou a průmyslem nebo drobnější památky. Jejich činnost má dle mého rostoucí tendenci. Některá z nich se však snaží dosáhnout prosazení svých cílů skrze stát a učinit je závaznými i pro ostatní. Objevují se také soukromé přírodní rezervace.
[2] O této pozoruhodné ženě a kritičce veřejných systémů sociální péče viz heslo na wikipedii.cz.
[3] Clayton, s. 16.
[4] Ibid, s. 20-21.
[5] The National Trust Acts, s. 4 a 15-16.
[6] Ibid, s. 5.
[7] Clayton, s. 21.
[8] Ibid, s. 21.
[9] Annual Report, s. 40-41.
[10] About us. Nicméně u grantů a příspěvků je zřejmé, že tyto pocházejí i z veřejného sektoru. Například ze zkoumaného Annual Reportu plyne, že National Trust obdržel 3,1 miliónu liber od Northen Ireland Tourist Board a třeba roku 2002 získal National Trust dokonce 17,5 miliónu liber na nákup viktoriánského domu v Tyntesfieldu nedaleko Bristolu od National Heritage Memorial Fund – blíže viz zde: http://www.nationaltrust.org.uk/what-we-do/who-we-are/our-history/ . Celkově jde ale o málo významnou částku.
[11] The National Trust Acts, s. 11.
[12] About us. Seznam míst k prohlídce na webu National Trustu ukazuje celkem 542 míst - http://www.nationaltrust.org.uk/visit/places/find-a-place-to-visit/ .
[13] The National Trust Acts, s. 7, později byl tento bod parlamanentem rozšířen a upraven. Tato skutečnost je podobná situaci, kdy by spolek prohlásil, že ručí jen částí svého majetku.
[14] The National Trust Acts, s. 8-9. Další regulace obsahuje i "The Charities (National Trust) Order 2005", a to včetně toho jaké organizace smí jmenovat členy rady ("council") National Trustu. Mezi těmito organizacemi jsou i veřejně financované organizace – viz The Charities, s. 26.
[15] Annual Report, s. 43.
[16] About us a Why volunteer.
[17] Annual Report, s. 91. A třeba návštěvnost proslulých Římských lázní v západoanglickém Bathu dokonce přesahuje dle anglické wikipedie 1 milión osob ročně (tyto lázně nejsou majetkem National Trustu).
[18] Vrbka, s. 61.
[19] Rolleder, s. 581 a Jurok-Dějiny města Příbora, s. 136.
[20] Svoboda, s. 167-168, Baletka, s. 117.
[21] Janák-Morava,s. 144.

9. Nástin charity ve viktoriánské Velké Británii

9.1 Nástin charity ve viktoriánské Velké Británii – starobince pro chudé

[1] Hallet, s. 4-5.
[2] Howson, s. 13. Dle Howsona šahá původ této charity mnohem hlouběji do historie.
[3] Garwood, s. 10.
[4] Howson, s. 65.
[5] Ibid, s. 59. Královna Viktorie ve skutečnosti vládla „jen“ 64 let.
[6] Hallett, s. 15-16 a 11.
[7] Ibid, s. 18.
[8] Ibid, s. 24, 31 a 35.
[9] Howson, s. 67.
[10] Hallett, s. 16 a 21.
[11] Ibid, s. 49 a 50.
[12] Howson, s. 70-71 a anglická wikipedie heslo „Whiteley Village“.
[13] Ibid, s. 72. Na svých stránkách uvádí tato asociace, že reprezentuje 1700 nezávislých charit starobinců ve Spojeném království, které posyktují domy pro více jak 35 tisíc lidí – viz The Almshouse Association.
[14] Hallett, s. 16-18.
[15] Ibid, s. 44.
[16] Ibid, s. 44 a 46.
[17] Haslam, s. 16 a 18.
[18] Ibid, s. 19.
[19] Ibid, s. 21.
[20] Ibid, s. 19.
[21] Howson, s. 23. Malý Tomáš uvádí ve své stati „Donátor-Příklad lékárníka Ignatze Bockena“, že se i u katolíků od poloviny 18. století vytrácí barokní zbožnost, což vyvrcholilo kolem roku 1800 jejím téměř úplným vytrácením. Poslední vůle se oprošťuje od náboženských formulací a odkazů církevním institucím a jejich rétorika se stává více profánní. (Malý, s. 307). Dále autor uvádí, že „Zatímco dříve byli v chudých spatřováni mocní přímluvci za duše donátorů, a legáty jim směřované tak přestavovaly jeden z podstatných prostředků k dosažení spásy, nyní se mělo jednat o racionální systematickou podporu vybraným charitativním subjektům s cílem podpořit jen určitou skupinu chudých (v rámci zmíněného principu lásky k bližnímu) a napomoci k rozvoji nového, moderního charitativního systému.“ (Ibid, s. 308).
[22] Hallett, s. 18-19.
[23] Ibid, s. 20-21.
[24] Haslam, s. 13-14.
[25] Haslam, s. 5 a Hallett, s. 18, 14, 19, 37 a 11. Řadů znaků a nápisů ukazují i fotografie v Howsonově knize.
[26] Hallett, s. 39-40. Fotografie na s. 37, 39 a 40.
[27] Ibid, s. 40.
[28] Ibid, s. 40-41 a 44.
[29] Ibid, s. 46. Tento starobinec je znám také pod názvem „Tollemache Almshouses“.
[30] Haslam, s. 14-15, Hallett, s. 37 a Haslam, s. 39.
[31] Howson, s. 30. Zdá se být zřejmé, že v té době pojem nemocnice a starobinec v podstatě splýval, to je patrné i na označení některých starobinců jako špitály (hospitals). Vedle toho poskytovaly starobince i některé cechy (Ibid, s. 27-28).
[32] Ibid, s. 30-31 a anglická wikipedie hesla "Act for the Relief of the Poor 1597" a "Act for the Relief of the Poor 1601". Dle G. Boyera byla dalším důvodem neutěšené hospodářské situace inflace daná mimo jiné zlehčováním měny a dovozem stříbra z Ameriky (Boyer, Deteriorating economic conditions and loss of traditional forms of charity in the 1500s).
[33] Howson, s. 53.
[34] Tinková, s. 272.
[35] Ibid, s. 169 a 238. Přesto v Británii zůstal prostor pro starobince (sociální péče státu byla poměrně omezená), ale šlo, jak jsme viděli o dílo většinou světské. To je v soulasu s představou, že lidé jsou kreativní.
[36] Howson, s. 68-69.
[37] Haslam, s. 51-54. Z textu se zdá, že toto trvalo asi 3 roky, protože do roku 1906 se rozhodli představitelé této charity k přestěhování a kladné vyřízení žádosti bylo získáno až roku 1909. Nicméně rada Londýnského hrabství se stala cílem lobbování od těch, co si přáli zachování budov a zahrady starobince a rozhodla se nakonec tento starobinec koupit, což se stalo podpisem kupní smlouvy až v prosinci roku 1911. Na druhou stranu založení zmíněné komise (dle Howsona se tak stalo, ale až roku 1855 na základě „Charitable Trust Act“) následovalo po sérii skandálů. B. Howson připomíná korupci v některých nemocnicích a starobincích. Již roku 1857 se objevovaly hlasy požadující zmírnění regulací kvůli růstu zmatení mezi trusty, omezování iniciativy a bránění změnám. Je zajímavé, že dnes komise dle Howsona kontroluje 165 tisíc různých charit (Howson, s. 61 a 64). Komise má však jen 466 lidí, tj. na jednoho zaměstnance připadá 354 charit (anglická wikipedie, heslo „Charity_Commission“. Stav k X/2012). Již roku 1793 byl v Anglii přijat zákon, který podřizoval dělnické spolky státnímu dohledu, cílem bylo zabránit, aby spolky používaly peníze k financování stávek a jiných akcí dělnického hnutí (Matoušek, s. 96).

Poznámka: Názvy hrabství a unitárních autorit převzaty z citované literatury, tam kde tyto chyběly (výjma významných a známých lokalit), byl použit atlas Philip’s Driver’s Atlas Britain, 6. edice, rok 2011, ISBN 978-1-84907-159-8 a před název umístěno slůvko dnes (například: dnes West Midlands).

9.2 Charita ve viktoriánské Británii

[1] Zpravidla vyjma školství a zdravotní péče, kterým jsem se věnoval již jinde.
[2] Newby, s. 129, viz i s. 122 a 124.
[3] Ibid, s. 97. Dle anglické wikipedie to bylo dokonce přes 3 miliony liber, viz heslo „Angela Burdett Coutts“.
[4] Ibid, s. 130.
[5] Downs, s. 19 a Garwood, s. 19.
[6] Newby, s. 97-98.
[7] Ibid, a. 9-10. Zaměstnavatelé však zřejmě často považovali dle autorky zaměstnávání těchto sil také za "charitativní" a platili často hubené mzdy. Vedle mzdy však služky obvykle dostávaly i deputát - stravu a bydlení. Obecně tato prác nebyla nijak dobře placená, což se ukázalo v době příchodu továren, které nabízely ženám vyšší platy a vzniku „nedostatku“ sluhů a služek.
[8] Sacks, s. 8-9 a Clayton-Octavia Hill, s. 13.
[9] May, s. 44 a 46. Je dost pravděpodobné, že kvůli této situaci byli místní podnikatelé zasaženi ztrátami a mnozí z nich nebyli schopni pomoc poskytnout. Ztráty z nefunkčních kapitálových statků mohou být velmi těžké, vedle ušlého zisku je nutné totiž alespoň továrny a zařízení hlídat a udržovat a případně je nutné platit i splátky úvěrů. Je kuriózní, že nepokoje se v Manchesteru konaly i roku 2011.
[10] Amy, s. 76-77.
[11] Ball, s. 385.
[12] Amy, s. 84 a 121.
[13] Horn, s. 74.
[14] Clayton, s. 10.
[15] Garwood, s. 73.
[16] Newby, s. 97. Zajímavé je, že ve své populární sérii „Toulky českou minulostí“ uvádí P. Hora-Hořejš, že takzvaní trhané-lidé žijící na dně (a barabové pracující na stavbě železnic) si udrželi tolik cti, že nešli žebrat a jen vyjímečně si hledali nezákonné způsoby obživy. Dle autora dlouho do 20. století platilo, že: „…ve společnosti obecně, a to i mezi nejubožejší spodinou, přežívalo dávné přikázání – nepokradeš!“(Hora-Hořejš, s. 15).
[17] Newby, s. 97, Viz i dále.
[18] Garwood, s. 75.
[19] Amy, s. 83.
[20] Ibid, s. 83-84. Padlé ženy byly prostitutky.
[21] Ibid, s. 84.
[22] Podobný veřejný systém pro hledání práce v New Yorku uvádí T. Abram – viz Abram, s. 186 a 188.
[23] Ball, s. 371. Jistě jde o odhady. Pravděpodobně však nezahrnující ten fakt, že práce spojená s dobrovolným řešením sociální otázky nebyla zpravidla finančně odměňována a tudíž nemohla být vyčíslena na rozdíl třeba od platů profesionálních sociálních pracovníků.
[24] Ibid, s. 371. Zde hrál roli mimo jiné i strach z těžkých výtržností.
[25] Ibid, s. 372.
[26] Viz kapitola 15.6. Podobně zde: “L. Mitton uvádí, že třeba v případě drahé diety byl chudý pacient poslán k dámě dobrovolnici, která byla v kontaktu s lokální charitou a mohla zajistit pacientovi speciální jídlo nebo návštěvu od místní nemocenské pomocné společnosti (sick-room aid society) a pečovatelky (health visitor)” (kapitola 15.5).
[27] Ibid, s. 372.
[28] Ibid, s. 370-371. V knize „Základy sociální práce“ uvádí její autoři, že: „Potřeby „potřebných“ občanů jsou vždycky vyšší než zdroje k jejich uspokojování. Je tedy nutné najít kritéria umožňující rozlišit oprávněné nároky od neoprávněných.“ (Matoušek, s. 80).
[29] De Jasay, s. 110.
[30] Ibid, s. 122.
[31] Ball, s. 372.
[32] Amy, s. 83 a podobně pro pozdně viktoriánskou periodu s. 114.
[33] Ball, s. 371 a podobně i Matoušek, s. 100.
[34] Ibid, s. 370. Je zajímavé, že básník Jan Neruda uváděl, že někteří chudí, kteří pobývali v Městské věznic v Praze – tzv. Fišpance, a kde tito dostávali kabáty, prádlo, sukně, boty (darované nebo tímto veřejným zařízením kupované): „Mnohý odchází vděčen, mnohý, dnes propuštěn, je tu pozejtří zas. Prodal a propil darovaný mu šat a je zas nazší než nahota sama. Nepřístupen domluvě, drze odmítá každé napomenutí. Nepotřebuju vašeho kázání, šaty mně musíte dát, kdybych je desetkrát prodal, slyšíš zde v ustrnutí.“ (Hora-Hořejš, s. 14 a 16.).
[35] Hallett, s. 20-21.
[36] Takovou situaci jsme probrali již dříve například v případě bydlení, kde M. Ball a D. Sunderland uváděli, že v případě majetkových daní z obydlí, které byly odváděny přímo v proporci k daňově vyměnitelné hodnotě obydlí: "Takové velké daňové břemeno, přesto, mělo významný utlumující dopad na trh s byty: omezující počet novostaveb a povzbuzující neprovádění oprav.".  Jinými slovy bydlení bylo pro chudé dražší a chudí byli zase o něco chudší a bylo jich více - blíže viz kapitola 12.5.
[37] Amy, s. 92-93. Na základě tohoto by jistě bylo zajímavé zjistit, jaké měl Dickens – mimo jiné kritik státní byrokracie - vlastně představy o sociální pomoci. Uvedená citace je poněkud zavádějící, protože pasáci a majitelé nevěstinců se nemusí a priory špatně chovat k prostitutkám.
[38] Ibid, s. 113-114.
[39] Ibid, s. 118.
[40] Sacks, s. 11.
[41] Amy, s. 88.
[42] Ibid, s. 86.
[43] Ibid, s. 113.
[44] Horn, s. 109 a 72.
[45] Ibid, s. 72-73, 40 a 70. Skutečné číslo stěží, kdo mohl znát. V Londýně kolem poloviny 19. století mělo dle expozice v "Museum of London" umírat hlady asi 400 osob ročně, a to při populaci dle wikipedie asi 2,28 milionu lidí – anglická wikipedie heslo „Demographics of London“.
[46] Amy, s. 90-91.
[47] Ibid, s. 74.
[48] Newby, a. 98 a příklady viz Horn, s. 135, 167, 169 a 172.

9.3 Veřejná „charita“ a její úskalí ve viktoriánské Anglii a Walesu

[1] Podobné instituce se nalézaly i v Českých zemích, kde se používal například název robotárny anebo donucovací pracovny, název workhouse budeme používat i na dále.
[2] Garwood, s. 73-75. Je nutné předpokládat, že změny počtu chudých nárokujících dávky byly ovlivněny i dalšími faktory, jako byl zejména růst reálných mezd díky růstu blahobytu a i díky zrušení řady omezení mezinárodního obchodu a zrušení některých daní. P. Murray je ohledně strachu z workhousů za nového chudinského práva více zdrženlivější (viz dále), ale v případě disciplíny mluví o úzkoprsé tyranii. Každopádně za nového chudinského práva se dle téhož již nepoužívalo bytí dospělých a dívek a ani příděl jídla nešlo (za trest) redukovat pod určité minimum (Murray-P., s. 46 a 53).
[3] Howson, s. 60. Jsou zde uvedeny i příklady. Práce zde uváděné pro workhousy jsou rozbíjení kamení, mletí obilí a sbírání koudelí.
[4] Boyer, Table 1 a Historical debate about the effect of the New Poor Law. Podíl chovanců ve workhousech na celkovém počtu lidí, kteří využili asistenci chudinského práva, měl však stoupající tendenci (viz dále).
[5] Ibid, Gilbert’s Act and the Removal Act.
[6] Ibid, Table 1. Získáno dopočtem z podílu chudých pobývajících ve workhousu „Share of paupers relieved indoor“.
[7] Ibid, Speenhamland System and other forms of poor relief.
[8] Bloy. 1 šilink byl 12 pencí, 1 libra se rovnala 20 šilinkům.
[9] Ibid. Jiný pramen uvádí drobné odchylky – viz historyhome.co.uk.
[10] Downs, s. 49.
[11] Bloy.
[12] Boyer, Causes of the Increase in Relief to Able-bodied Males a North and Midlands.
[13] Ibid, Regional differences in relief expenditures and recipients. Zajímavá je zde i tato věta: „Zvláště, podíl přestárlých a invalidních příjemců podpory byl vyšší na severu a západě než na jihu; jako důsledek, podíl těch co byli tělesně zdatní, byl vyšší na jihu a východě než jinde.“.
[14] Ibid, Labor-hiring farmers take advantage of the poor relief system.
[15] Higgs, s. 91.
[16] Boyer, The New Poor Law, 1834-70. U práce neschopných nová právní úprava omezovala výši podpory hranicí, která měla být vždy nižší než příjem nejhůře placeného místního pracovníka (Matoušek, s. 95).
[17] Boyer, The New Poor Law, 1834-70 a Murray-P., s. 42-43. Důvodem k odporu byla nenávist k wokrhousům, strach ze života ve workhousech, strach ze snížení mezd (viz dále), odpor proti centralizaci a tím ztráta moci lokálních autorit. Nové chudinské právo také dle Murraye ohrožovalo tradiční právo chudých na základní úroveň podpory z far, když na chudé dolehly těžké časy. Původní úředníci starého chudinského práva také rozlišovali mezi zasloužilými a nezasloužilými chudými (dodejme, že to pramenilo z toho, že je lépe znali), kdežto nyní se tvrdě pracující lidé obávali, že skončí spolu s nejdrsnějšími elementy společnosti ve workhousu (Murray-P., s. 44 a 46). Z toho plyne, že workhousích byli přítomni nejen zasloužilí chudí. V neposlední řadě bylo významnou námitkou, že workhousy byly oproti sociálním dávkám drahé.
[18] Ibid, Table 1 a Historical debate about the effect of the New Poor Law.
[19] Ibid, Historical debate about the effect of the New Poor Law, Murray-P., s. 44 (viz i s. 60) a Howson, s. 60.
[20] Murray-P., s. 47. Zmíněná komise dokonce navrhovala přemístit nezaměstnané zemědělské pracující do továrních měst severu.
[21] Boyer, The Crusade Against Outrelief.
[22] vypočteno z Boyer, Table 1. Podobný vývoj má i odhad využití workhousů během celého roku dle Leese. Roku 1901 bylo ve workhousech v průměru asi 227 tisíc lidí (využití během celého roku dle Leese bylo asi 488 lidí). Reálně to ovšem nebylo o moc více než v roce 1871 nebo 1881, protože značně narostla populace Anglie a Walesu. Murray-P., s. 61.
[23] Boyer, The Crusade Against Outrelief. Z důvodu citace názvy podpor nepřekládány.
[24] Ibid, Change in the attitude of the poor toward relief a Increased availability of alternative sources of assistance. Je představitelné, že rozvoj svépomocných aktivit byl podpořen omezením podpor.
[25] Ibid, Work relief. Veřejné práce byly oficiálně ustaveny ve velkých městech roku 1905 pomocí „Unemployed Workman Act“.
[26] Murray-P., s. 53. V zimě začal den o dvě hodiny později, což mohlo mít vliv i na délku pracovní doby, tu ale již Murray přímo pro zimní období neuvádí. Dále Aspin, s. 30 a anglická wikipedie, heslo „Factories Act 1847“; Fogg, s. 14; Garwood, s. 34 a Brown, s. 5. Samozřejmě u pracujících existoval nějaký čas, kdy tito nepracovali (nezaměstnanost, modré pondělí, preference volného času apod.).
[27] Murray-P., s. 53-54. Pro ilustraci pracovní podmínky v bavlnářské textilce (tyto podmínky však byly často dané tehdejší technologií výroby anebo omezenými úsporami): hluk, prach a v ranné době nebezpečí úrazu, ale také třeba mráz a vlhkost v továrnách nebo vydýchaný vzduch kvůli plynovému osvětlení (Aspin, s. 30-31).
[28] Rothbard- Ekonomie státních zásahů, s. 287. Soukromá charita naopak nemá takové důsledky, protože chudí nemají státem vynucený nárok na peníze. Také formy zaměřené charity u práceschopných byly spíše určeny k tomu, aby se člověk postavil na vlastní nohy.
[29] Howson, s. 54 a Murray-P., s. 54 a 57. Kvalita jídla byla dle Murraye různorodá a příprava jídla často bídná. V té době však byla zřejmě cena preferována značně před kvalitou (šlo z pohledu současnosti o chudou společnost, i když znatelně rostoucí) a jídlo pro chudší vrstvy bylo tehdy obecně často pančované (Garwood, s. 43. Ke konci století ovšem se začala situace zlepšovat, a to i díky růstu mezinárodního obchodu. Dodejme, že i díky růstu úspor a investic, a tím i výroby a příjmů). Je také otázkou nakolik bylo rozšířeno používání příborů ve 30. letech 19. století. Samozřejmě ne v každém workhousu musela být situace za nového chudinského práva takhle relativně dobrá, v extrémním a netypickém případě workhousu v Andoveru (Hampshire) roku 1846 byli lidé podvyživení (Murray-P., s. 55-56). Samostatnou a poněkud temnější kapitolou (mimo možnosti této kapitoly) by byly některé workhousy, před vznikem nového chudinského práva, zdá se však, že jejich význam byl v té době relativně menší než za nového chudinského práva.
[30] Murray-P., s. 90.

Poznámka: Citace nestránkované práce G. Boyera jsou pro přehlednost upřesněny pomocí názvů kapitol a podkapitol.

9.4 Děti a charita ve viktoriánském Londýně

[1] Amy, s. 82. Nelze plně vyloučit, že si tehdejší vlády uvědomovaly i negativa sociálních politik - například zavedení povinné školní docházky vedlo ke ztrátě příjmů pro rodiny chudých a tedy prohloubení jiného problému.
[2] Ibid, s. 83. K témuž viz i s. 38-39.
[3] Ibid, s. 114.
[4] Ibid, s. 86. Mezi tyto útulky patřil již v kapitole 9.2 uvedený "Field Lane Refuge".
[5] Ibid, s. 88 a anglická wikipedie, heslo  „Charles Spurgeon“.
[6] Amy, s. 91-92.
[7] Ibid, s. 115.
[8] Ibid, s. 104 a podobně s. 115.
[9] Ibid, s. 110 a 115. Podobně i s. 48.
[10] Ibid, s. 33-35, 38 – 39 a 46-47

10. Péče o dítě v Českých zemích v době divokého kapitalismu

10.1 Sirotčí spolky 

[1] Okresní, s. 21.
[2] Ibid, s. 11. Dnes vše součásti Brna.
[3] Ličman, s. 65 a Nekuda, s. 268.
[4] Jurok- Dějiny města Příbora, s. 137.
[5] Nešpor, s. 278, Tiray, s. 85 a Cekota, s. 167.
[6] Z činnosti.
[7] Šlo o spolek a nikoliv veřejný úřad. Později byl tento spolek přejmenována na „Českou zemskou péči o mládež na Moravě“, která byla ústřední organizací veškeré dobrovolné sociálně zdravotní péče o mládež na Moravě viz - Okresní, s. 95.
[8] Okresní, s. 11-12. Implicitně to plyne i z dalšího odstavce této kapitoly.
[9] Ibid, s. 11-12.
[10] Stanovy, §1 a 3.
[11] Přihláška, Soupis a Jednatelská zpráva.
[12] Schůze.
[13] Ibid.
[14] Tůma, s. 18.
[15] Jednatelská zpráva, tato zpráva vznikla k 1. 3. 1914 a pokrývá tak i leden a únor roku 1914. Ceny převzaty z: Machačová-Tendence vývoje, s. 241-242 příloha č. 15. Uvedené ceny jsou ovšem platné pro Prahu, mohou být tedy o něco vyšší, i když u potravin nelze obecně moc předpokládat velké rozdíly, srovnatelné ceny pro Brno autor nenalezl.
[16] Jednatelská zpráva a Protokol.

10.2. Od sirotčích spolků k Okresní péči o mládež

[1] Z činnosti.
[2] Ibid.
[3] Bukvaj, s. 170-171.
[4] Tůma, s. 18-20.
[5] Ibid, s. 16-17.
[6] Okresní, s. 30-31, 44, 47-49 a 56.
[7] Ibid, s. 48.
[8] Ibid, s. 57-59 a 30-31.
[9] Ibid, s. 33.

10.3. Místní péče o mládež

[1] Okresní, s. 90-93. Příjmy jsou očištěny o náklady na jejich získávání. Za rok 1937 zvýšilo značně svůj zůstatek 5 z těchto 7 Mpm, 1 Mpm ho zvýšila nepatrně a 1 Mpm ho naopak výrazně snížila – koupila vybavení do porodnice. Celkem bylo v té době v Brně 14 Mpm a další se zakládala.
[2] Ibid, s. 57-59. Financování Čsl. červeného kříže by se musela věnovat samostatná vlastní analýza, která je však již mimo záměr této kapitoly. K Masarykovu fondu: o jaký fond šlo zůstáva pro autora otázkou, pokud by se jednalo o osobní fond presidenta Masaryka, tak ten byl naplňován převážně z darů a nikoliv z veřejných prostředků, pak by se musela částka z tohoto fondu převést mezi soukromé prostředky.
[3] Ibid, s. 79-81 a 92.
[4] Tj. bez výše uvedených akcí, na kterých se Opm podílela anebo akcí, které vedl její Ošacovací odbor - Dobročinný komitét.
[5] Ibid, s. 39 a 47.
[6] Ibid, s. 68 a 82. V Obřanech stál školní oběd, ale jen 0,80 Kč – viz Ibid, s. 72.
[7] Vedle toho pak ještě 3 politické strany a jejich organizace – v době tzv. první republiky nedostávaly politické strany přímě dotace ze státního rozpočtu.
[8] A 1 politická strana.
[9] Ibid, s. 81-82, 71-72 a 68. Jeden z dobrodinců byl lékařem poradny komárovské Mpm.
[10] Ibid, s. 62. Ovšem 150 Kč poskytla jedna z politických stran dvěma z výše uvedených spolků, což by se mělo zřejmě odečíst. Dvě instituce zprávu této MPM nedodaly.
[11] Ibid, s. 65
[12] Ibid, s. 94-98.
[13] To samozřejmě neplatilo pro poskytování informací v poradnách, protože tyto poradny měly v plánu poskytovat informace matkám bez ohledu na vrstvu z které pocházely.

10.4 Okresní péče na moravském „venkově“

[1] Výroční zpráva Okresní péče o mládež v Uherském Brodě, s. 41-42.
[2] Ibid, s. 41-42
[3] ]Je možné, že i některé obce na sbírku přispěly – Ibid, s. 22. Zde je obcím připsáno 277,8 Kč, mohlo však jít jen o sběr peněz od soukromníků, jako výpomoc správám škol a farním úřadům při sbírce, těžko říci.
[4] Ibid, s. 21-22. Na straně 22 je údaj o výnosu sbírky 7009,47 Kč. Předpokládám, že do příjmů uherskobrodské OPM bylo zaneseno jen zmíněných 75 % prostředků z dané sbírky, protože v pokladní zprávě se neuvádí žádná položka ohledně České zemské péče.
[5] Ibid, s. 22.
[6] Ibid, s. 22-24 a 20-21.
[7] Ibid, s. 19-20 a 45.
[8] Ibid, s. 20 a 44.
[9] Odečteme-li dary veřejného sektoru od celkových darů, dojdeme k částce 1 222,2 Kč.
[10] Ibid, s. 30-32. Podíl veřejného sektoru u této akce ovšem nebyl také jen peněžní.
[11] Ibid, s. 32-34.
[12] Ibid, s. 35, 37-38 a 29.
[13] Ibid, s. 28-30.
[14] Ibid, s. 41.
[15] Ibid, s. 42-44.
[16] Ročenka okresní péče o mládež v Uherském Hradišti, s. 39-40 a 42. Jde o příjmy po odečtení nákladů spojených s bufetem, náklady na propagaci opět nejsou zvažovány – viz výše, v tomto případě nejsou ani ze zprávy zjistitelné.
[17] Ibid, s. 37, 39, 49 a 43. Na s. 49 se nachází řada obcí mezi zakládajícími členy.
[18] Ibid, s. 39-40.
[19] Ibid, s. 39-40.
[20] Ibid, s. 24 a 31.
[21] Odvedlo se asi 8 tun brambor, více jak 4 metráky chlebové mouky, více jak 2 metráky obilí, 878 vajíček, 672 kusů zelí atp.
[22] Ibid, s. 29-31. Vyčíslení (odhad) těchto darů se ve zprávě nevyskytuje, a je tedy otázkou zda jsou tyto dary zahrnuty v pokladní zprávě, pokud ano, tak by šlo zřejmě o položku příspěvky na výchovu dětí v domově: domovské obce a jednotlivci, pak by však nemohl zcela platit náš výše uvedený předpoklad, že šlo o položku z velké většiny financovanou z veřejného sektoru.
[23] Ibid, s. 41-42.
[24] Zpráva o činnosti Okresní péče o mládež ve Zdounkách za rok 1923, s. 12-13 a Ročenka okresní péče o mládež ve Zdounkách: Rok 1924, s. 24. Propagace roku 1923 stála 1 100 Kč, ale platí o ní to, co bylo uvedeno výše. V roce 1924 již převažovaly příjmy získané z veřejného sektoru – viz Ibid, s. 18-19.
[25] Zpráva o činnosti Okresní péče o mládež ve Zdounkách za rok 1923, s. 13 a 9. Naturální sbírka stejně jako poskytnutí kuchyně a otopu nejsou evidentně zahrnuty v pokladní zprávě.
[26] Ibid, s. 7.
[27] Ibid, s. 7 a 6.
[28] Ibid, s. 7-8. Tato sbírka nefiguruje v pokladní zprávě OPM.
[29] Ibid, s. 8. Zdá se, že těchto 25% nebylo zahrnuto do pokladní zprávy.
[30] Ibid, s. 9. Částka je větší než 75% výnosu z dětského dne.
[31] Ibid,s. 9.
[32] Ibid, s. 4.
[33] Ibid, s. 15-16.

11. Vzdělání pro chudé aneb nezapomínejme na charitu

[1] Beaulier, s. 29-30.
[2] Ibid, s. 30-31.
[3] Ibid, s. 31. Někdy však mohou státní zásahy vést ke stimulaci charity. Tak tomu muselo být i v případě soukromého školství v Českých zemích ve sledovaném období, kdy zřizovatelé škol očekávali, že tyto školy budou časem převzaty obcí, zemí či státem, což se v té době také dělo. Vznikal tak de facto svého druhu mor&aacut