1. Prostitutka

Přestože se staly předmětem neustálého obtěžování puritánskými zákony [1], církevními skupinami, obchodními komorami a jinými, prostitutky neustávají v obchodování s veřejností. Hodnota jejich služeb byla prokázána skutečností, že je lidé navzdory zákonům a odporu veřejnosti neustále vyhledávají.

Prostitutku můžeme popsat jako někoho, kdo se účastní dobrovolné směny sexuálních služeb za poplatek. Avšak nejdůležitější částí této definice je ona „dobrovolná směna“. Na jedné titulní straně jakéhosi časopisu americký malíř a ilustrátor Norman Rockwell zachytil pravou podstatu prostituce, ne-li více. Ilustrace zobrazovala mlékaře a koláčníka, jak sedí u svých vozů a vychutnávají si dohromady koláč s mlékem. Oba byli zřetelně spokojeni se svou „dobrovolnou směnou“.

Lidé bez dostatečné představivosti neuvidí žádnou souvislost mezi prostitutkou bavící svého zákazníka a výše uvedeným příběhem o mléku a koláči. Ale v obou případech se dva lidé dobrovolně sešli ve snaze se navzájem uspokojit. Ani v jednom z těchto případů nebyl použit podvod nebo násilí. Samozřejmě je možné, že zákazník si po čase uvědomí, že služby, které za daný obnos od prostitutky získal, za to nestály. I prostitutka může zjistit, že vyplacené peníze jí vzhledem ke službám, které zákazníkovi poskytla, nestačí. Stejně nespokojení mohou být i mlékař s koláčníkem. Mléko mohlo být kyselé a koláč nedopečený. Ale všechny tyto nářky vznikly až po směně, a proto ji stále můžeme označovat za „dobrovolnou“. Pokud by se směnou někdo ze zúčastněných nesouhlasil, neuskutečnila by se.

Jsou mezi námi ženské aktivistky, které bědují nad utrpením ubohých a utlačovaných prostitutek a které se domnívají, že jejich životy jsou ponižující a vykořisťované. Prostitutka ale nepovažuje svoji práci za špatnou. Po zvážení kladů (vysoké odměny za krátkou dobu) a záporů (obtěžování ze strany policie, nucené provize pasákům, špatné pracovní podmínky) se očividně rozhodla preferovat prostituci, jinak by v ní nepokračovala.

Samozřejmě existuje řada negativních zkušeností prostitutek, které popírají výše naznačený obraz „šťastné šlapky“. Některé prostitutky jsou závislé na drogách, některým ubližují pasáci a některé jsou drženy v bordelech násilím. Avšak tyto zkušenosti mají jen málo co dočinění s vlastní kariérou prostitutky. Existují únosy doktorů a sester kvůli operacím stíhaných zločinců, existují truhláři závislí na drogách nebo účetní, které okradli lupiči. Těžko bychom usuzovali, že kterékoliv z těchto povolání je podezřelé, ponižující nebo vykořisťované. Život prostitutky je tak těžký, jak těžký si ho přeje mít. Zvolila si povolání dobrovolně a může ho kdykoliv opustit.

Proč tedy všechno to obtěžování a zákazy prostituce? S jistotou není vinen zákazník, ten je dobrovolným účastníkem. Pokud by se zákazník rozhodl, že si již nechce prostitutku vydržovat, může kdykoliv přestat. Stejně tak nepřichází prohibice od prostitutek samotných. Ty se dobrovolně rozhodly plnit svůj úkol a mohou s ním téměř kdykoliv přestat, pokud změní názor na jeho relativní výhody.

Impuls pro zákaz prostituce pochází od „třetích stran“, které se směny přímo neúčastní. Jejich důvody se liší skupina od skupiny, oblast od oblasti a rok od roku. Společné mají to, že jsou mimo směnu. Nemají nic společného s otázkou prostituce a měly by být ignorovány. Dovolit jim rozhodovat o prostituci je stejně absurdní, jako dovolit náhodnému kolemjdoucímu rozhodnout o směně mezi mlékařem a koláčníkem.

Proč se s každým z těchto případů nakládá odlišně? Představte si ligu nazvanou „slušní jedlíci“, kteří se organizují pro obhajobu doktríny hlásající, že pít mléko ke koláči je špatné. I kdybychom ukázali, že liga proti koláčům s mlékem a liga proti prostituci mají stejný intelektuální základ – a sice žádný –, reakce na tyto aktivity by se stejně lišily. Pokus o zákaz pití mléka ke koláčům by vzbudil pouze posměch, narozdíl od více tolerantního postoje k pokusu o zákaz prostituce. Funguje zde něco, co spolehlivě odolává intelektuálnímu prozkoumávání této otázky. Proč ještě nebyla prostituce zlegalizována? Přestože argumenty proti této legalizaci nemají žádný smysl, nikdy nebyly intelektuální obcí napadeny jako pochybné.

Rozdíl mezi sexuální směnou (jako v případě prostituce) a jinými směnami (jako je koláč za mléko) se zdá být založen na hanbě, nebo alespoň propojen s hanbou, kterou cítíme, nebo jsme přesvědčováni, že máme cítit, při myšlence „sexu za peníze“.  Muž je stěží „chlapák“ a žena rozhodně nemůže být atraktivní, pokud za sex platí.

Ilustruje to následující dobře známý vtip. Dobře vyhlížející muž se táže pohledné a počestné ženy, jestli by s ním šla na lože za sto tisíc dolarů. Žena je nabídkou šokována, ale zváží, že by oněch sto tisíc mohla dát na charitu. Přestože je si vědoma, že jde o prostituci, přeci jen jde o velké peníze. Navíc daný muž nevypadá nebezpečně nebo nevzhledně. Nesměle tedy odpoví: „Ano.“ Muž v zápětí opáčí: „A co za dvacet dolarů?“ Žena muži vrazí facku a rozhořčeně vykřikne: „Co si to dovolujete? Kdo si myslíte, že jsem?“ Na to muž odpovídá: „Nuže, kdo jste, jsme si již ujasnili. Teď se jen domlouváme na ceně.“ To, do jaké míry je jeho odpověď ránou pro onu ženu, je stále ještě ničím oproti pohrdání, které se snáší na prostituci ve skutečnosti.

Existují dva možné přístupy, kterými lze bojovat proti názoru, že platit za sex je ponižující. Tím prvním je frontální útok, který jednoduše popírá, že je špatné platit za sex. Takový útok ale těžko přesvědčí ty, kteří jsou přesvědčeni, že prostituce je špatná. Druhým přístupem je ukázat, že my všichni vždy za sex platíme – každý jediný z nás, v kterémkoliv okamžiku – a tedy, že bychom se neměli šťourat ve věcech, které jsou mezi prostitutkou a jejím zákazníkem.

Jak jen můžeme tvrdit, že se všichni během svých sexuálních aktivit účastníme směny? Přinejmenším musíme vždy svému potenciálnímu partnerovi něco nabídnout, aby souhlasil se sexuálním stykem. V případě prostituce jde o peníze. V ostatních případě není směna natolik zřejmá. Mnoho seznamovacích stereotypů je zřetelně v souladu s případem prostituce. Od muže se očekává, že zaplatí kino, večeři, květiny…, a od ženy se očekává, že se muži odvděčí sexuálními službami. Manželství, ve kterých muži poskytují finanční zajištění a ženy se starají o domácnost a poskytují sexuální služby, také jasně odpovídají modelu směny.

Ve skutečnosti jsou všechny dobrovolné mezilidské vztahy směnou. Od milostných po ryze intelektuální. V případě romantické lásky a manželství je směna uskutečňována prostřednictvím citů, pozornosti, laskavosti apod. Pokud bude směna úspěšná, partneři v ní mohou najít zalíbení. Ale stále jde o směnu. Je zřejmé, že dokud neposkytneme city, pozornost, laskavost apod., nemůže nám partner nic opětovat. Stejné je to u intelektuálních vztahů. Pokud si dva „nesobečtí“ básníci navzájem nic „neposkytují“, jejich vztah přestane existovat.

Kde je směna, tam jsou také platby. Tedy tam, kde existují platby za vztah, což platí o sexuálním styku stejně jako o manželství nebo o některých typech seznamování, tam je - vzhledem k definici tohoto pojmu - prostituce. Někteří společenští komentátoři správně přirovnávali manželství k prostituci. Ale nejen manželství, nýbrž všechny vztahy, které jsou založené na směně, ať již je sex jejich součásti či nikoliv, jsou druhem prostituce. Místo odsouzení všech těchto forem mezilidských vztahů kvůli jejich podobnosti s prostitucí by mělo být na prostituci jednoduše nahlíženo jako na interakci, které se všechny lidské bytosti čas od času účastní. Neměly by zaznít žádné námitky k žádnému z těchto vztahů – ani k manželství, ani k přátelství, ani k prostituci.

[1] Tzv. blue laws, zákony především náboženského charakteru, které zakazují například prodej alkoholu, sexuálních služeb nebo obchodování v neděli. Některé z těchto zákonů zůstaly v platnost na území USA a Kanady, typickými představiteli jsou pak islámské země nebo Izrael. Pozn. překl.