Úvod

Lidé, kteří jsou představeni v této knize, jsou všeobecně považováni za padouchy, a funkce, které tito lidé ve společnosti plní, za škodlivé.Dokonce je někdy sama společnost považována za zatracenou, protože plodí tyto zavrženíhodné postavy. Nicméně, tato kniha se soustředí na následující:

1. Tito lidé se nedopustili žádného pochybení násilné povahy;
2. Prakticky ve všech případech jsou pro společnost prospěšní;
3. Pokud bychom zakázali jejich činnost, uškodíme sami sobě.

Podnětem pro tuto knihu je liberatrianismus.Základní premisou této filosofie je, že je nepřijatelné dopustit se agrese proti někomu, kdo se jí sám nedopouští. Agresí pak není myšlena asertivita, hašteřivost, soutěživost, dobrodružnost, hádavost nebo nesouhlasnost. Agrese je použití násilí, takového jako je vražda, znásilnění, loupež nebo únos. Libertarianismus neznamená pacifismus; nezakazuje použít násilí k obraně nebo dokonce v odvetě proti jinému násilí. Libertariánská filosofie odsuzuje pouze iniciaci agrese – použití násilí proti nenásilné osobě nebo jejímu majetku.

A není na tom nic neobvyklého nebo kontroverzního. Většina lidí by to z celého srdce podpořila. A skutečně, tento cit je nedílnou součástí naší západní civilizace, je zakotven v zákonech, v ústavě a v přirozeném právu.

Jedinečnost liberatarianismu nelze shledat v tomto základním principu, ale v jeho naprosto, někdy až šíleným způsobem, konzistentním uplatňování. Například většina lidí nevidí rozpor mezi tímto principem a naším daňovým systémem. Libertariáni ano.

Zdanění je v rozporu se základním principem, neboť zahrnuje agresi proti neagresivním občanům, kteří odmítají platit. A není ani nejmenší rozdíl v tom, že vláda na oplátku za daně nabízí statky a služby. Co je důležité, je to, že tento takzvaný „obchod“ (daně za vládní služby) je vynucen. Jedinec nemá žádnou možnost se svobodně rozhodnout takový obchod neuzavřít. Nic nemění ani fakt, že většina lidí tento způsob nuceného zdanění podporuje. Iniciace agrese, i když má podporu většiny, je nepřijatelná. Libertarianismus ji zde odsuzuje stejně jako kdekoliv jinde.

Další rozdíl mezi přesvědčením libertariánů a přesvědčením ostatních lidí ve společnosti je ten, že ne vždy je iniciace násilí špatná. Libertariáni stojí za tím, že co se týče politické teorie, nic, co není iniciací násilí, není špatné, a tedy nic, co není iniciací násilí, by nemělo být postaveno mimo zákon. A to je základem pro první část mého tvrzení. Tito takzvaní „padouši“ nejsou v žádném případě padouchy, a to v tom smyslu, že se nedopouští žádného násilí proti někomu, kdo se ho sám nedopouští.

Jakmile si uvědomíme, že nikdo z této zdánlivé galerie padouchů není vinen z žádných násilných špatností, není problém uznat i druhý bod: prakticky všichni lidé, o kterých se bavíme, prospívají zbytku společnosti. Tito lidé nejsou agresory. Nikomu nic nevnucují. Pokud jsou s nimi jiní členové společnosti ve styku, jsou tyto vztahy dobrovolné. A lidé se účastní dobrovolných transakcí, protože cítí, že z nich mohou něco získat. A protože lidé dobrovolně obchodují s našimi „padouchy“, musí od nich dostávat něco, po čem touží. „Padouchové“ jim poskytují nějaký užitek.

Třetí bod vyplývá nevyhnutelně z druhého. Vzhledem k tomu, že dobrovolná směna (jako jediná možná interakce pro ty, kteří se jako obětní beránci vzdali násilí) nutně prospívá všem zúčastněným, zákaz dobrovolné směny jim škodí. Ve skutečnosti je to, co tvrdím, ještě zásadnější. Tvrdím, že zákaz činností lidí, o kterých se zde bavíme, škodí nejen zúčastněným stranám, ale může zásadně škodit i nezúčastněným. Jeden do očí bijící příklad je zákaz prodeje heroinu. Mimo toho, že škodí prodejci a jeho zákazníkovi, je zákaz prodeje heroinu zodpovědný za velkou část trestných činů spáchaných v naší společnosti, za kriminalitu policistů a v dalších různých oblastech za všeobecné zhroucení práva a pořádku.

Tím nejdůležitějším, co bych chtěl v tomto úvodu říci – naprostý základ mého postoje– je to, že existuje zásadní rozdíl mezi iniciací agrese a všemi ostatními akty, které se nám sice mohou nelíbit, ale neiniciují žádnou agresi. Je to pouze a jen akt agrese, co porušuje lidská práva. Nečinit agresi musí být považováno za základní zákon společnosti. Lidé, o kterých se bavíme v této knize, ačkoliv jim nemohou přijít média na jméno a jsou bez rozmyslu odsuzováni téměř každým, neporušují práva nikoho z nás, takže by neměli být předmětem soudních sankcí. Jsem přesvědčen, že jsou obětními beránky – jsou vidět, nechávají na sebe útočit, ale musí být obhájeni, pokud má spravedlnost zvítězit.

Tato kniha je obhajobou trhu. Vyzdvihuje speciálně ty účastníky svobodného trhu, kterým jejich kritici nemohou přijít na jméno nejvíce. Protože pokud je možné dokázat, že cenový systém je prospěšný i v těchto extrémních případech, potom je pozice tržního systému posílena obecně.

Je však důležité vymezit se proti jedné možné dezinterpretaci. Tato kniha netvrdí, že trh je morální ekonomickou institucí. Je pravda, že systém zisků a ztrát přinesl lidem nepřeberné množství spotřebního zboží a služeb, tak jako nikdy nic v celé historii světa. Tyto výhody se staly předmětem závisti všech lidí, kteří neměli to štěstí žít pod jeho vlajkou. Vzhledem k chutím, touhám a preferencím koncového spotřebitele je trh nejlepším známým prostředkem dosažení jejich uspokojení.

Ale trh také poskytuje statky a služby – jako jsou hazardní hry, prostituce, pornografie, drogy (heroin, kokain atd.), alkohol, cigarety, swingers kluby, ponoukání k sebevraždám – jejichž mravní status je, mírně řečeno, velmi pochybný a v mnoha případech velmi nemorální. Systém svobodného podnikání tudíž nemůže být považován za morální. Jako prostředek uspokojování spotřebitelů může být jen tak morální, jak morální jsou cíle účastníků trhu. A protože tyto cíle se velmi liší, od naprosto zvrácených přes nemorální až ke zcela oprávněným, trh musí být považován za amorální – ani nemorální, ani morální.

Trh je, jinak řečeno, jako oheň, pistole, nůž nebo psací stroj: skvěle účinný prostředek jak k dobrým tak špatným cílům. Skrze svobodný trh jsme schopni dosáhnout ctnostných činů, ale také jejich pravého opaku.

Jak tedy můžeme obhájit nemorální činnosti některých účastníků trhu? Vychází to z filosofie liberatrianismu, která se omezuje pouze na zkoumání konkrétního problému. Ptá se, za jakých podmínek je násilí ospravedlnitelné? A odpovídá, že násilí je ospravedlnitelné pouze jako prostředek obrany, odpovědi na předchozí násilí nebo odvetných opatření proti němu. To mimo jiné znamená, že vláda není ospravedlněna v pokutování, trestání, věznění či ukládání trestů smrti lidem, kteří se chovají nemorálně – pokud se tito lidé zdržují hrozeb nebo samotné iniciace fyzického násilí proti lidem nebo majetku druhých. Libertarianismus proto není filosofií života. Nestanovuje hranice mezi dobrým a zlým, mezi morálním a nemorálním, mezi vhodným a nevhodným.

Obhajoba takových lidí, jako jsou prostitutka, pornograf a další, je tedy velmi omezená. Skládá se pouze z tvrzení, že tito lidé neiniciují fyzické násilí. Proto je, podle libertariánského principu, nelze nijak trestat. To znamená pouze, že jejich činy by neměly být trestány vězením či jinými formami násilí. Rozhodně to neznamená, že jsou jejich činy morální, správné nebo dobré.