Limity smluv

Zákony by měly chránit právo jedince na jeho tělo a právo legitimně získávat vzácné zdroje (majetek). Neexistuje přirozené právo k myšlenkovým objektům – k jedincovým duševním inovacím a výtvorům – ale pouze ke vzácným zdrojům. Mnoho odpůrců práv DV typicky podporuje pouze smluvní dohody k ochraně myšlenek a inovací – soukromé dohody mezi vlastníky majetku.[63] Předpokládejme například, že osoba A napíše knihu a prodá její fyzickou kopii řadě kupujících B1, B2, …, Bn se smluvní podmínkou, že žádný z kupujících B nesmí vytvářet nebo prodávat kopii daného textu. Podle všech teorií smlouvy je kupující B odpovědný prodávajícímu A, alespoň za škody, pokud poruší podmínky smlouvy. [64]

Ale obhájci smluvního přístupu k duševnímu vlastnictví se mýlí, když věří, že soukromá dohoda může vytvořit stejný typ ochrany poskytovaný moderními právy DV. Patent a copyright jsou dobré proti všem třetím stranám, bez ohledu na jejich souhlas se smlouvou. Jsou to skutečná práva, která svazují každého stejným způsobem, jako můj vlastnický titul ke kusu půdy zavazuje každého respektovat můj majetek – dokonce, i když se mnou nemají uzavřenou smlouvu. Smlouva oproti tomu svazuje pouze strany smlouvy. Je to jako soukromé právo mezi těmito stranami.[65] Nezavazuje třetí strany, tj. ty, kteří nejsou v „zasvěcenosti“ s původními stranami. [66]

Tedy pokud kupující knihy B prozradí třetím stranám T zápletku zakoupené novely, tyto třetí strany T nejsou obecně vázány původním smluvním závazkem mezi A a B. Pokud zjistím, jak nastavit karburátor mého auta, abych zdvojnásobil jeho efektivitu, nebo když se naučím báseň nebo zjistím zápletku filmu, kterou napsal někdo jiný, proč bych měl předstírat, že tyto věci nevím, a zdržet se chování dle těchto znalostí? Nezavázal jsem se smlouvou s výrobcem. Nepopírám, že smluvní závazky mohou být implicitní nebo nevyslovené, ale v těchto situacích neexistuje ani implicitní smlouva.

Stejně tak se nedá obecně říct, že jsem tyto informace ukradl nebo podvodně nabyl, jelikož existuje mnoho legitimních způsobů, jak člověk může získat informace. Umělecká díla jsou pro svoji vlastní povahu typicky uveřejňována. Vědecké objevy a vynálezy také mohou být známy i mimo smluvní strany. A určitě se nedá říct, že moje použití mého karburátoru, nebo napsání novely se stejnou zápletkou, fyzicky zasahuje do užití vlastního hmotného majetku původního výrobce. Dokonce to ani nezabraňuje výrobci používat svou myšlenku na zlepšení karburátoru při zlepšování svého vlastního auta nebo cizích aut, stejně tak to nezabraňuje v používání zápletky původnímu autorovi.

Takže moje upravování mého karburátoru neporušuje smlouvu; není to krádež; a není to fyzické vniknutí do hmotného majetku původního vynálezce. Pohrávání si s mým karburátorem neporušuje práva vynálezce. Nanejvýš moje užití této myšlenky sníží její hodnotu pro vynálezce tím, že omezí jeho schopnost ji monopolisticky využívat. Jak jsme nicméně viděli, člověk nemůže mít právo na hodnotu svého majetku, ale pouze na jeho fyzickou integritu.[67] 

Použití smlouvy nás tedy dostává pouze sem. Vydavatel knihy může být schopen smluvně zavázat kupující, aby knihu nekopírovali, ale nemůže zabránit třetím stranám v tom, aby ji vydávali a prodávali, bez toho, že by nějaká smlouva tuto jejich činnost zakazovala.

[63] Viz McElroy: “Intellectual Property: Copyright and Patent”; Roy Halliday: “Ideas as Property,” v Formulations 4, no. 4; Bouckaert: “What is Property?” str. 804–5; Palmer: “Intellectual Property: A Non-Posnerian Law and Economics Approach,” str. 280, 291–95; Palmer: “Are Patents and Copyrights Morally Justified?” str. 821 n. 8, 851–55, 864; a Richard O. Hammer: “Intellectual Property Rights Viewed as Contracts,” v Formulations 3, no. 2.
[64] Viz např.: Kinsella: “A Theory of Contracts”; Rothbard: The Ethics of Liberty, kap. 19; Williamson M. Avers: “Toward a Reformulation of the Law of Contracts,” v Journal of Libertarian Studies 1, no. 1, str. 3–13; a Randy E. Barnett: “A Consent Theory of Contract,” v Columbia Law Review 86, str. 269–321.
[65] Pod meta-pravidlem mezinárodního práva pacta sunt servanda (smlouvy mají být dodržovány) smlouvy mezi suverénními státy tvoří mezi stranami dohody „zákon dohody“. Viz Paul E. Comeaux a N. Stephan Kinsella: Protecting Foreign Investment Under International Law: Legal Aspects of Political Risk kapitoly: 2, 5.
[66] Pro definici “privity of contract,” (zasvěcenost do smlouvy – pozn. př.) viz Black’s Law Dictionary, 6th ed., str. 1199. Viz také v kontextu DV Bouckaert: “What is Property?” str. 795, 805.
[67] Hoppe: A Theory of Socialism and Capitalism, str 139-41, 237 n. 17