Předmluva k americkému vydání (1952)

Od prvního německého vydání této knihy uplynulo již čtyřicet let. V průběhu těchto čtyř dekád svět prošel mnoha pohromami a katastrofami. Politiky, které způsobily tyto nešťastné události, měly vliv rovněž na peněžní systémy mnoha národů. Tvrdé peníze ustoupily postupně znehodnocovaným papírovým penězům. Všechny země jsou dnes ohrožovány inflací a chmurným výhledem na kompletní zhroucení měny.

Je třeba si uvědomit, že současný stav světa a zvláště současný stav monetárních záležitostí je nutným důsledkem aplikace doktrín, které se zmocnily myslí našich současníků. Velké inflace naší doby nejsou Božím dílem. Jsou dílem lidí či, otevřeně řečeno, dílem vlád. Jsou vedlejším produktem doktrín, které připisují vládám zázračnou moc vytváření bohatství z ničeho a učinění lidu šťastným zvyšováním „národního příjmu.“

Jedním z hlavních úkolů ekonomie je prozkoumat kořeny inflacionistických omylů, které matou myšlení spisovatelů a státníků od časů Johna Lawa až k Lordu Keynesovi. Nemůže být řeč o otázce rekonstrukce peněžního systému dokud budou pohádky o požehnání expanzionismu tvořit integrální součást oficiálních doktrín a budou se jimi řídit národní monetární politiky.

Žádný z argumentů, který ekonomie staví proti doktrínám inflacionismu a expanzionismu patrně neudělá velký dojem na demagogy. Demogogové se totiž nestarají o vzdálenější následky svých politik. Volí inflaci a úvěrovou expanzi ačkoliv vědí, že boom který tvoří je krátkodobý a musí být následován propadem. Mnohdy se i vychloubají svou bezstarostností o dlouhodobé účinky. Vždyť v dlouhém období jsme všichni mrtví a je to jen krátké období, které nás zajímá.

Otázkou ovšem je, jak dlouho ono krátké období vydrží? Zdá se, že politikové a státníci velmi podstatně přeceňují délku trvání krátkého období. Diagnóza současného stavu je následující: Již jsme přežili krátké období a nyní musíme čelit dlouhodobým následkům, které politické strany před několika roky odmítly brát v úvahu. Věci se ukázaly být přesně takové, jak to ti ekonomové, jimž se neoinflacionisté vysmívají jako „ortodoxním“, říkali.

V této situaci může optimista doufat, že národy jsou připraveny naučit se to, co před nedávnem tak lehkovážně přehlížely. Toto optimistické očekávání ponouklo vydavatele, aby znovu vydal tuto knihu a autora, aby k ní jako epilog připojil esej o monetární rekonstrukci.

LUDWIG VON MISES

New York, červen 1952