Úvod Lionela Robbinse (1934)
Ze všech oborů ekonomické vědy má ta část, která se týká peněz a úvěru, patrně nejdelší historii a nejrozsáhlejší literaturu. Elementární pravdivost kvantitativní teorie byla uznána už v době, kdy spekulace o ostatních ekonomických problémech ještě ani pořádně nezačaly. V polovině devatenáctého století, kdy se ještě neprosadilo uspokojivé statické řešení problému obecné ekonomické hodnoty, již existovala rozvinutá literatura o penězích a bankovnictví, která se - často s úspěchem - potýkala s mnoha detailními problémy ekonomické dynamiky. V současné době, přes všechny rozdíly mezi ekonomickými školami, není žádná jiná oblast ekonomické teorie, kde bychom se cítili jistější v poskytování praktických rad a doporučení našim státníkům a podnikatelům, než je teorie peněz a úvěru.
Přes toto všechno výsledky analýz a zkušenosti byly jen málokdy systematizovány a uvedeny do vztahu s hlavními kategoriemi teoretické ekonomie. Specializovaných monografií existují stovky. Brožurové literatury existuje takové množství, že je mimo možnosti jakéhokoliv člověka plně se s ní seznámit. Přesto v Anglické literatuře bylo tak málo pokusů o syntézu tohoto druhu, že když Keynes začal psát své Pojednání o penězích, stěžoval si na absenci nejen nějaké zavedené tradice, ale i jednoho jediného příkladu systematického pojednání o tomto tématu v rozsahu a kvalitě srovnatelném se standardem pojednání o ústředních problémech čistě rovnovážné teorie.
Za těchto okolností mám naději, že tato kniha se setká se skutečným zájmem Anglicky mluvících studentů. Práce, jejímž je překladem, Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel od vídeňského profesora von Misese, odstraňuje právě tento nedostatek. Systematicky pojednává o hlavních tezích teorie peněz a úvěru a uvádí je do vztahu jak s hlavními prvky analytické ekonomie tak s hlavními problémy současné politiky, pro které jsou relevantní. Začíná přesnou analýzou podstaty a funkce peněz, kterou rozvíjí vysoce promyšlenou sérií aproximací do diskuse o hodnotě peněz ve zjednodušených podmínkách, kdy existuje jen jeden druh peněz a žádný bankovní systém, pokračuje analýzou fenoménu paralelních měn a zahraniční směny až po rozsáhlé pojednání o problémech moderního bankovnictví a účinků úvěrových transakcí na kapitálovou strukturu a ekonomickou stabilitu. V kontinentálních kruzích byla dlouho pokládána za standardní učebnici o těchto tématech. Mám naději, že podobnou roli bude plnit i v Anglicky mluvících zemích. Znám jen málo jiných knih, které v nichž by se takto spojovala logická jednotnost a síla moderní ekonomické analýzy.
Bylo by ale velkou chybou předpokládat, že systamatizace tématu představuje jedinou nebo hlavní zásluhu této práce. Mnohá tvrzení, která se dnes stávají v měnové teorii běžnými, takže Anglický čtenář, který se k nim dostává poprvé až z dvacetiletým odstupem, by mohl mít tendenci přehlížet jejich originální příspěvek k vědění, mají svůj původ v prvním vydání této knihy. Kdo v roce 1912 slyšel o vynucených úsporách, disparitách mezi rovnovážnou a peněžní úrokovou mírou a o cyklu fluktuací ve vztahu mezi cenami kapitálových a spotřebních statků, které jsou výsledkem úvěrové nestability? To vše se zde nachází, nikoliv jako obiter dicta něčeho, co jsou v zásadě vedlejší témata, jak tomu bývá v některé dřívější literatuře, ale jako ústřední prvky plně vyzrálého teoretického systému – systému, jehož autor měl určitou melancholickou satisfakci v tom, že zažil jeho verifikaci v průběhu následujících událostí – nejprve u velkých inflací poválečného období a později u událostí, které daly vzniknout ekonomické depresi, jenž nyní trápí svět. Neměli bychom přehlížet ani jeho příspěvky k abstraktnějším částem teorie hodnoty peněz. Profesor von Mises sdílí s Marshallem a jedním nebo dvěma dalšími zásluhu za to, že vtělil pojednání o své teorii do obecného rámce čisté teorie hodnoty: a jeho důraz na vztah mezi nejistotou, velikostí držené peněžní hotovosti a závislosti určitých peněžních fenoménů na absenci předvídavosti, předznamenalo mnohé, co se v současných spekulacích o těchto záležitostech ukázalo být velmi plodným. Navzdory tendencím pozorovatelným u jistých spisovatelů, navrátit se k mechaničtějším formám kvantitativní teorie a konkrétně postupovat metodou rozmnožování čistě tautologických vzorečků, zdá se mi docela jisté, že další pokrok ve vysvětlování těžko postižitelných peněžních fenoménů léží spíše na cestě, který vytyčila tato kniha.
Současný překlad je založen na textu druhého německého vydání z roku 1924. Určité pasáže, o které by neměl Anglický čtenář příliš velký zájem a které se týkají čistě Německých kontroverzí byly buď vynechány nebo přeřazeny k dodatkům. Ovšem komentář k politice ve 3 části VI kapitoly byl ponechán v takové podobě, v jaké vyšel v roce 1924.[1] Autor, který velmi velkoryse poskytoval svou pomoc v každé fázi překládání, sepsal úvod k tomuto vydání, v němž naznačuje svůj pohled na současné problémy, které se vynořily po roce 1924. Poznámky v dodatku se týkají Německých ekvivalentů k technickým termínům, jenž byly použity pro označení různých druhů peněz a detailně pojednávají o překladu těch, pro které žádný vhodný Anglický ekvivalent neexistoval.
LIONEL ROBBINS
London School of Economics, září 1934
Pozn.:
1) S výjimkou malé změny v času. V druhém vydání autor uvedl první velké rozdělení poslední kapitoly ve III části poznámkou, že tento oddíl by se měl číst tak, že se vztahuje k době okolo roku 1912, kdy byl původně napsán. V současném vydání, aby bylo zabráněno jistým nedorozuměním, která se zdála možná i přes přetištění této poznámky na příslušném místě (str. 368), určité praktiky a okolnosti (hlavně v oddílech 4 až 8) byly popsány v minulém a nikoliv v přítomném čase. (Srov. str. 368, 377 a také 390.)