Předmluva

Mnozí z vás si jistě nyní mohou klást otázku, proč ztrácet čas studiem dávno zapomenutých socialistických teoretiků, a říkat si jakoby dnes nebylo dost socialistů, se kterými je nutno se vypořádat. Troufám si tvrdit, že důvody tu jsou. Zatímco myšlenky dnešních socialistů jsou obaleny vědeckou hantýrkou či matematikou, takže někdo nemusí vůbec rozpoznat, co nám tito autoři vlastně tvrdí, utopičtí socialisté vše předkládali zcela jasně a „bez obalu“. Jediné, co se změnilo, je ale právě ten „obal“, principiálně zůstává socialismus stále stejný. Ať už jejich úmysly byly jakékoliv, na dílech utopických socialistů je poté zcela jasné vidět jeho neslučitelnost se svobodou, naivita a neuskutečnitelnost. A zatímco někomu může tento připravovaný seriál Z knihovničky utopického socialismu pomoci pochopit podstatu socialistických myšlenek, ostatním snad alespoň vykouzlí úsměv na rtech často až neuvěřitelná naivita konstruktů, které byly utopičtí autoři schopni vytvořit. Tato relativně zábavná fáze končí s Marxem a Engelsem, kteří se snažili vymezit proti svým předchůdcům a začali k socialismu přistupovat vědecky. To bylo dle Marxe a Engelse umožněno dospěním kapitalismu do vyššího stádia, kdy již bylo možné plně odhalit jeho neudržitelnost. Ačkoliv tedy utopičtí socialisté viděli hospodářskou anarchii, která způsobuje nezaměstnanost a krize, domnívali se, že tento systém reformují. Jak píše F. Engels: „Nezralému stavu kapitalistické výroby, nezralému postavení třídy odpovídaly nezralé theorie. Řešení společenských úkolů, ještě skryté v nevyvinutých hospodářských poměrech, mělo býti zplozeno hlavou…Šlo o to, najíti novou, dokonalejší soustavu společenského řádu, a naoktrojovati společnosti zvenčí, propagandou, pokud možno příkladem vzorných pokusů.“ Poté dospěli k závěru, že jejich předchůdci neodhalili dějinnou úlohu dělnické třídy a význam revoluce. Původní myšlenka nového sociálního řádu, spravedlivé a ideální společnosti dostala jiný obal a rétoriku – obsah se ale nezměnil. To samé je vidět i dnes, kdy se tvrdí, že je nutno reorganizovat a řídit společnost - například v zájmu životního prostředí, sociální spravedlnosti, ochrany práv menšin včetně žen atd. Ona idea reorganizace se poté schovává pod koncepty „udržitelnosti“ nebo pozitivních a kolektivních práv, které již nevypadají tak naivně, jako představy původních utopických socialistů. Právě studium těchto původních myšlenek však může pomoci poodkrýt onen vědecký závoj, kterým je dnes socialismus zahalen. Považuji za důležité upozornit na to, že si nekladu za cíl tato díla důsledně analyzovat (jejich teorie hovoří často samy za sebe) či napsat o nich vědeckou práci, ale spíše vybrat a představit ty nejzajímavější myšlenky a tvrzení.