Osm otázek o korupci I

Mises.cz: 21. listopadu 2011, Jakob Svensson (přidal Kolektiv Mises.cz), komentářů: 22

Před několika lety jsem se dotazoval při interview výkonného ředitele úspěšné thajské společnosti jako součást projektu dotazníkového výzkumu. Když se tento ředitel snažil nějakým způsobem vysvětlit zkušenosti firmy ve vztahu k vládním regulacím a korupci v mezinárodním obchodním sektoru, prohlásil, že by se chtěl znovu narodit jako daňový/celní úředník. V momentě, kdy se velmi dobře placený šéf firmy chce stát nízko postaveným státním úředníkem s ubohým platem, pak musí být korupce jistě velký problém.

Nejvíce zničující formy korupce v sobě obsahují odvod a přímé zcizení prostředků pro programy veřejného rozvoje a dále poškození zdraví/přírody způsobené firmami a jednotlivci, kteří se díky úplatkům vyhnou zdravotním a bezpečnostním regulacím, které jinak ochraňují veřejnost.

Příkladů je mnoho. Střídmý odhad říká, že bývalý prezident Zairu, Mobutu Sese Seko, vydrancoval státní pokladnu ve výši 5 miliard dolarů – ukradl částku rovnající se celému státnímu zahraničnímu dluhu (ve stavu k roku 1997, kdy byl svržen). Částky pravděpodobně zpronevěřené bývalými prezidenty Indonésie a Filipín, Mohamedem Suhartem a Ferdidandem Marcosem, se odhadují na 2krát, respektive 7krát vyšší než v případě prezidenta Zairu. V podvodu „Goldenberg“ v Keni na počátku 90tých let získala firma Goldenberg dokonce až jednu miliardu dolarů od státu jako kompenzaci při vývozním podvodu, kde hrály roli fiktivní exporty surovin, kterých Keňa produkovala velmi málo (zlato) nebo vůbec žádné množství (diamanty). Vnitřní zpráva Mezinárodního měnového fondu zjistila, že 1 miliarda z ropných příjmů, respektive 77 dolarů na člověka, zmizelo z angolské státní kasy jen za rok 2001. Tato částka je přibližně 3krát větší než cena humanitární pomoci, kterou Angola v roce 2001 dostala – a to se jedná o zemi, kde ¾ populace přežívají s méně než jedním dolarem na den a kde se jedno ze tří dětí nedožije 5ti let věku. Zemětřesení, které si v roce 2004 v Turecku vyžádalo tisíce obětí, by bylo podle turecké vlády mnohem méně tragické, kdyby neexistovala možnost podplacení státních úředníků jednotlivými stavebními firmami, tak aby bylo možno využít nekvalitních materiálů. Z dat zjištěných v průzkumu firem a domácností Světová banka odhaduje, že ve světě se vydá za úplatky 1 bilion dolarů ročně. I přestože může chybová odchylka v tomto případě být vysoká, jakákoliv takto vysoká částka (1 bilion dolarů je cca 3% světového HDP) je enormním problémem.

Tato práce se dotkne osmi často kladených dotazů týkajících se veřejné korupce.

    Co je to korupce
    V jakých zemích je vysoká míra korupce
    Co jsou obvyklé charakteristiky zemí s vysokou mírou korupce
    Jaký je rozsah korupce
    Tlumí vyšší platy úředníků korupci
    Může soutěžní prostředí zredukovat korupci
    Jakto, že existuje v nedávné minulosti jen pár úspěšných pokusů boje s korupcí
    Snižuje se s vyšší mírou korupce adekvátně ekonomický růst

Tyto otázky si nekladou za cíl pokrýt celou problematiku a čtenáři, kteří mají zájem o další diskuzi, se můžou obrátit na recenze/kritiky/posudky od Bardhana (1997) a Rose-Ackermana (1999).

1) Co je to korupce?

Společná definice korupce ve státní správě je zneužití veřejné funkce pro soukromý zisk. Co to je zneužití veřejné funkce, nám typicky definuje právní norma. Korupce takto zadefinovaná nám pokývá případy, jako je prodej veřejného majetku veřejnými činiteli, uplácení při zadávání veřejných zakázek, korupce a zpronevěra veřejných fondů.

Korupce je také výsledkem - odrazem právní, ekonomické, kulturní úrovně státu a také úrovně politických institucí v dané zemi. Korupce může být odpovědí na prospěšné ale také špatné zákony/pravidla. Korupce se objevuje v případě benevolentního nastavení pravidel tak, že jednotlivci platí úplatek, aby se vyhnuli následkům svého nesprávného chování, nebo když je možnost monitorování dodržování pravidel nedostatečná – jako je v případě krádeží (asi myšleno veřejného majetku). Korupce se naopak objeví také díky nevhodným normám nebo neefektivním státním institucím, které přijímají úplatky od těch, kteří se snaží těmto neprospěšným pravidlům vyhnout.

Lze tedy nahlížet na korupci z mnoha úhlů pohledu, každý tento způsob může objasnit a definovat část této problematiky, avšak nezachytí ji celou.

Jeden názor říká, že na korupci lze nahlížet jako na daň nebo poplatek. Úplatky, stejně jako daně, vytvoří klín mezi skutečným a jednostranně získaným mezním produktem kapitálu. Úplatky se však liší od daní vícero způsoby než jen tím, že nevnášejí do státní pokladny jakékoli peníze. U úplatků budou taktéž vyšší transakční náklady z důvodu nejistoty a tajnosti, která doprovází úplácení. Dohody o tom, že někdo poskytne protislužbu za úplatek, také nejsou logicky vymahatelné u soudů. Úředník může odmítnout původní dohodu nebo chtít další úplatek pro samou službu.

Podplácení existuje také ve sféře lobbingu a příspěvků pro kampaně určitých kandidátů nebo kupování vlivu jinými způsoby, ale stále se nejedná o totéž. Zvažte zemi, kde se rozhodlo o poplatcích a licenčních požadavcích pro import, které zasáhly všechny firmy z daného sektoru. Tato firma se může vyhnout placení poplatku nebo nákupu licence pomocí podplacení celního úředníka. Další možností je, že budou tyto dovozci společně lobbovat ve vládě pro udělení licence všem zdarma nebo odstranění poplatků. Změna mezi podplácením a lobbováním je zde v tom, že vládní změna obchodního režimu zasáhne všechny společnosti stejně, včetně budoucích firem, které vstoupí na trh. Vrácení se k podplácení je však typicky spojené s jednotlivými firmami, i když se mohou objevit určité externality/vnější vlivy/dopady na další firmy nebo spotřebitele. Dalším rozdílem je, že změna pomocí lobbingu má delšího trvání, protože znovuschválení předchozí legislativy může být náročné, zatímco zkorumpovaný úředník si těžko zakáže přijímání dalších úplatků. Třetím rozdílem je, že rozhodnutí ve vládní sféře jsou vyvažována úvahou nad politickými dopady při změně pravidla, které danou změnou vyvstanou, zatímco rozhodnutí o úplatcích jsou individuálním aktem veřejných činitelů, kteří vyvažují svoje vlastní zájmy a případné následky. A na závěr, na rozdíl od podplácení, kde společnosti zvažují vlastní benefity, lobbing v sobě obsahuje určité společné konaní, které doprovází nutnost spolupráci a dohody při kolektivním postupu. Otázky, proč si firmy vyberou lobbovat nebo podplácet, jsou analyzovány v knihách od Harstada a Svenssona (2004).

Korupce a přesněji podplácení není stejné jako rent-seeking. Rent-seeking je sociálně nákladná snaha o získání výhod (pro určitou skupinu lidí), často vytvářená vládními zásahy do ekonomiky, avšak úplatky jsou z technického hlediska transfer.

Žádná definice korupce není úplně přesná. Tato práce se především zabývá veřejnou korupcí, ale je pravda, že korupce může nabývat formy nezákonné spolupráce mezi společnostmi nebo zpronevěru/zneužití majetku společnosti, které taktéž mají za důsledek náklady pro spotřebitele a investory. Některé aktivity jsou ale v šedé zóně na hranici práva – například legální platby, které zahrnují lobbování, příspěvky a dary pro politické kampaně – mohou se zdát podobné nelegálním platbám, které vedou k podplácení. Dálším příkladem jsou legální postupy při nabídce jistého místa u soukromých společností (trafiky) pro bývalé politiky, kteří jsou zodpovědní za regulaci stejného segmentu trhu.

2) Které země mají nejvyšší míru korupce?

Výpočet míry korupce u různých zemí je náročný úkol, a to z důvodu snahy o utajení tohoto jednání a také z důvodu mnoha forem, které na sebe může korupce vzít. Vzhledem k tomu, že reflektuje kvalitu veřejných institucí ve státě, je přavděpodobné, že různé formy jsou si příbuzné.

V poslední dekádě lze vysledovat exponenciální nárůst v způsobech zjišťování míry korupce v různých zemích. 3 typy měření míry korupce byly rozebrány v literatuře. První typ, původně použitý Kranckem a Keeferem (1995) a Maurem (1995), je založen na indikátorech korupce shromážděných společnostmi zabývajícími se zjišťováním rizik (na trzích, snad). Z těchto lze vybrat indikátor zveřejněný v Mezinárodní příručce rizik v jednotlivých zemích, který se stal nejvíce populárním vzhledem k dobrému pokrytí z hlediska času a zemí. Podle tvůrců tento indikátor zachycuje pravděpodobnost, že budou vysocí státní činitelé vyžadovat úplatky, a dále míru, v jaké jsou očekávány ilegální platby na jednotlivých úrovních státní správy.

Další množinou proměnných je průměr z hodnocení zjištěného na základě určitého vnímání korupce. Mezi politickými činiteli je nejrozšířenější Index vnímání korupce, za kterým stojí Transparency International. Zdroje tohoto indexu se mění rok od roku, ale data vydaná v říjnu 2004 jsou založená na 18 hodnoceních od 12 institucí. Podle Transparency International nezáleží na očekávaném dopadu korupce, ale na tom, aby zdroj seřadil země podle korupce, a především zhodnotil celkový rozsah korupce. Z tohoto důvodu v sobě tento indikátor nezahrnuje jako jeden ze zdrojů výše zmíněný indikátor z příručky rizik, protože se zabývá jen politickou náchylností ke korupci a jejími riziky a nezabývá se faktickým rozšířením korupce ve společnosti. Tyto dvě pojetí se mohou velmi lišit z důvodu různé úrovně tolerance ke korupci napříč společností.

Kaufmann, Kraay a Mastruzzi (2003) odvozují další, doplňkový způsob pro vypočtení míry korupce, a to veličinu s názvem Control of Corruption, která je sbírána z většího množství zdrojů. K výpočtu používají širší definici korupce a zahrnují většinu mezinárodních zdrojů zachycujících řazení zemí podle nějakého aspektu korupce. Používají také rozdílnou strategii než Transparency International ve výpočtu indikátorů korupce. V konečném porovnání se zdá, že rozdíly v definici a výpočtu se projevují na výsledku jen minimálně. Index kontroly korupce a index vnímání korupce jsou si velice podobné, tuto podobnost lze vyjádřit hodnotou 0,97 (rok 2003), podobnost těchto dvou se skórem indexu z příručky rizik činí 0,75 (rok 2001). Hlavním rozdílem mezi těmito třemi index je v otázce, které země a jaké časové období je pokryto.

Subjektivní hodnocení korupce v okolí, které se promítlo do výpočtu určitých výše uvedených indexů, je jednotkou relativní, je porovnáním určitých možností, preferencí, subjektivním srovnáním, zatímco v rámci těchto indexů bylo považováno za absolutní hodnotu, změřitelný údaj – tuto limitaci je nutno brát v potaz při interpretaci těchto indexů při změně času nebo srovnávané země. (pozn. překl. - subjektivní hodnocení korupce je subjektivní hodnota, jako když se mi líbí slečna A více než slečna B, zatímco tam s tím pracovali ve výpočtech jako se změřitelnou, objektivní hodnotou, kterou lze vynést do grafu, jako je třeba vzdálenost, tzn. Město A-B 20 km) Existují nejméně dva mezinárodní datové zdroje, které pracují s absolutními, změřitelnými hodnotami, přestože s nimi pracuje málo odborných prací. Oba jsou založeny na datech z dotazníkového průzkumu. EBRD - World Bank Business Environment (něco jako průzkum prostředí pro business, který zadala světová banka) a Enterprise Performance Survey (něco jako průzkum výkonu firem) spojují zkušenosti více než 10 000 manažerů firem v letech 1999, resp. 2002. V těchto dvou anketách byli dotázáni firemní manažeři na to, kolik jejich, respektive jim podobná firma dá obvykle na nelegální platby veřejným činitelům. Bohužel, data z těchto průzkumů jsou dostupná jen pro 26 přechodových zemí (post-komunistické země).

International Crime Victim Survey (ICVS), od roku 2003 za něj má zodpovědnost Organizace spojených národů – Úřad pro drogovou problematiku a zločinnost, se zabývá raději jednotlivci než společnostmi. Tyto průzkumy jsou nastaveny tak, aby dokázaly produkovat porovnatelná data, týkající se kriminality a pronásledování osob v různých zemích za použití kombinace počítačově asistovaného telefonního sběru informací (interview) v zemích rozvinutých a za použití přímého interview s postiženými v zemích rozvojových. Ve většině rozvojových zemí se tyto průzkumy týkají domácností žijících ve městech, protože se provádí jen v hlavních (nebo největších) městech. V otázce korupce byli respondenti tázáni, zdali od nich nějaký veřejný činitel chtěl nebo očekával úplatek za poslední rok. Zatím bylo uskutečněno více než 140 studií ve čtyřech vlnách (1989, 1992, 1996/1997, 200/2001) ve více než 70ti zemích, přestože poslední kolo obsahuje pouze méně než 50 zemí. Tato míra výskytu úplatků je z hlediska zjištěné výše ve výsledcích podobná indexu subjektivního posouzení míry korupce, a to dle jednoduchého porovnání hodnot ve stupni podobnosti mezi 0.57 a 0.67. Nejpřesnější veličina, která se váže na hodnoty získanou v tomto průzkumu, je však úroveň hrubého domácího produktu na osobu, který velice přesně odpovídá zjištěné míře korupce (z tabulky vyplývá, že vysoký index korelace, tedy vysokou podobnost, má vývoj zjištěné míry korupce vůči hodnotě reálného domácího produktu na osobu – inverzně , takže tento průzkum ukázal na to, že čím bohatší stát na osobu, tím méně se setkává pak nějaká domácnost v tomto státě s korupcí).

Jednou z podstatných nevýhod těchto tří sbírek dat je, že nabízejí přímé důkazy korupce (hard evidence). Na druhou stranu, sbírání spolehlivých dat ohledně korupčního jednání přímo od lidí skrze rozhovor - tradiční dotazování je problematické. Respondenti mohou zkreslit své odpovědi nebo neodpovídat vůbec z různých důvodů. Rozsah zkreslení není systematicky spojen s charakteristikou dané země, proto není třeba se toliko tomuto problému věnovat při porovnávání mezinárodním.

Nevýhodou je také, že tyto prokazatelné závěry jsou dostupné jen u menšího vzorku zemí. ICVS navíc nabízí informace o četnosti korupce jen z pohledu domácností. Četnost a míra/úroveň korupce nemusí být vzájemně propojeny a mohou být velmi ovlivněny různými faktory. Je zřejmé, že také mohou mít různý dopad v oblasti ekonomických a sociálních důsledků korupce. Indexy subjektivní míry korupce jsou na druhou stranu konstruované pro privátní sektor a obzvláště pro cizí investory. Proto zjišťují míru korupce především spojenou s businessem, nicméně korupce jako taková může nabývat různých podob.

První tabulka v příloze ukazuje procento zemí, které mají v oblasti míry korupce nejhorší výsledky podle čtyřech průzkumů s největším pokrytím: index kontroly korupce (Control of Corruption), index pociťované míry korupce (Corruption Preceptions Index), skóre podle mezinárodní příručky rizik (International Country Risk Guide) a míra výskytu korupce (Incidence of Bribes jako součást International Crime Victim Surveys). Všimněte si, že ne všechny země jsou hodnoceny a že pokrytí hodnocení z hlediska zemí se mění. Například index kontrola korupce (Control of Corruption) obsahuje zemí mnohem více. Všechny hodnoty jsou ve škále tak, aby jejich větší hodnota signalizovala větší míru korupce.

3) Co jsou obvyklé charakteristiky zemí s vysokou mírou korupce? 

Když shlédneme tabulku 1 se zeměmi s nejvyšší mírou korupce, lze vysledovat několik pomůcek, které mohou signalizovat její výskyt. Všechny země s tak vysokou mírou korupce jsou buď přechodové země, nebo země rozvojové. V podstatě všechny jsou nebo nedávno byly ovládány komunistickými diktaturami (je zde socialist governments, ale ten překlad je trošku odlišnej, švédsko je socialistický už 50 let a v indexu korupce je s finskem na tom úplně nejlíp). S některými vyjímkami mají všechny země, které se na žebříčku umístily nejhůř, velmi nízké příjmy. Ze zemí posuzovaných podle skóre otevřenosti – Sachs a Warner (1995) (otevřené vs. uzavřené ekonomiky) – jsou všechny až na Indonésii považovány za ekonomiky uzavřené.

Jak se tyto intuitivní poznatky o společných znacích států s nejvyšší mírou korupce srovnají s více systematickým výzkumem? Teorie o rozhodujících veličinách pro míru korupce v dané zemi vyzdvihují roli ekonomické a strukturální politiky a roli státních institucí. Tyto teorie lze vidět maximálně jako doplňkové, nakonec volba ekonomické a strukturální politiky státu je jen jedním ze způsobů, jakým státní instituce ovlivňují míru korupce. Literaturu na toto téma lze shrnout na: Acemoglu, Johnson a Robinson (2004); La Porta, Lopez-de-Silanes, Shleifer a Vishny (1999); Djankov, Glaeser, La Porta, Lopez-de-Silanes a Shleifer (2003).

Tyto institucionální teorie se dají rozložit zhruba na dvě skupiny. První skupina teorií se domnívá, že kvalita státních institucí, a tím pádem i míra korupce, je z velké části závislá na ekonomických faktorech. V krátkosti, že státní instituce se vyvíjí úměrně výši příjmů státu a různorodosti potřeb (čím více $, tím méně korupce) (Lipset, 1960; Demsetz 1967). Podobný pohled – teorie lidského kapitálu – dává růst lidského kapitálu a příjmů státu do souvislosti s úrovní státních institucí (čím víc $ a vzdělaných lidí, tím méně korupce) (Lipset, 1960; Glaeser, La Porta, Lopez-de-Silanes a Shleifer, 2004). Například vzdělání a lidský kapitál jsou třeba, aby mohly soudy a další oficiální instituce fungovat efektivně. Zneužití moci se také spíše nedočká odpovědi a odporu, pokud je voličstvo negramotné. Tyto teorie nabádají, abychom se zaměřili na nízký příjem a nedostatečnou úroveň vzdělání jako rozhodující důvody korupce.

Druhá skupina institucionálních teorií vyzdvihuje roli státních institucí jako takových. Tyto teorie zdůrazňují, že státní instituce jsou trvalé a zděděné, takže zdůrazňují vliv tradic a historického vývoje. Jako příklad Acemoglu, Johnson a Robinson (2001) uvádí bývalé kolonie a systém jejich správy. V těchto koloniích byla správa nastavena tak, aby zvýhodňovala kolonizující velmoc na úkor místních obyvatel. Až v momentě, kdy se i v rámci kolonie začlo usazovat větší množství Evropanů, byla správa kolonie nastavena také ku prospěchu místních přistěhovalců. Proto se Acemoglu, Johnson a Robinson domnívají, že korupce by měla být více rozšířena v oblasti bývalých kolonií, kde byly horší životní podmínky a nelákaly případné přistěhovalce.

Alternativní vysvětlení podává La Porta, Lopez-de-Silanes, Shleifer a Vishny (1998,1999), a to důraz na identitu kolonizátora a především právní systém, který byl do dané kolonie rozšířen z imperiální velmoci. Z jejich pohledu rozhoduje, jestli byl přenesen francouzský a socialistický právní základ/systém, který z právního hlediska reguluje více, nebo systém anglického práva v bývalých anglických koloniích, který reguluje méně – a podle jejich názoru větší rozsah právní regulace vede k větší míře korupce.

Dalším způsobem, jak historické tradice a kolonizace mohou ovlivnit míru korupce, je skrze vliv víry (Treisman, 2000). Například instituce protestantské církve, které vznikly částečně jako opozice k státem sponzorované víře, se mohou více snažit o monitorování zneužití moci státními činiteli. Landes (1998) tvrdí, že šíření vzdělávání a výuky bylo a možná stále je pomalejší v zemích katolických a muslimských. Tudíž, politici a veřejní činitelé mohou být méně kontrolování a stíháni v zemích muslimských a katolických než v zemích protestantských.

Ekonomické a politické instituce, ve světle druhé sady teorií, ovlivňují rozsah korupce, obzvláště díky restrikcím v oblasti tržní a politické soutěže. Údaje, které zachycují restrikce/omezení v hospodářství, zahrnují otevřenost k zahraniční soutěži v podobě importu (Ades a Di Tella, 1999) a rozsah regulace vstupu nových firem na trh (Djankov, La Porta, Lopez-de-Silanes a Shleifer, 2002). Na straně politické je zřejmé, že svobodný tisk dodá objektivnější informace o pochybení vládních a dalších veřejných činitelů (včetně korupce) než ten státem kontrolovaný (Besley a Burgess, 2001; Brunetti a Weder, 2001). Obecněji, snaha (a možnost) o znovuzvolení může poskytnout důvody pro to, aby se v úřadě po dobu své funkce vyhnul rent-seekingu a korupci. Forma politického systému – parlamentní versus prezidentský a proporční systém voleb versus většinový – může také ovlivnit míru korupce, protože pobízí politiky k setrvání s čistým štítem a jsou zodpovědní za své zneužití moci (při nejmenším ve formě voličské důvěry) (uvedeno v tomto žurnálu Perssonem a Tabellinim, 2004).

Co je empirickým důkazem pro tyto různé hypotézy? Obrázek 1 ukazuje vztah mezi korupcí, brán indikátorem s největším pokrytím zemí (kontrola korupce), a hodnotou hrubého domácího produktu (znázorněno jako logaritmická funkce) a je v něm zakreslena křivka, která vychází z toho, jak by měla míra korupce klesat (regresivně) v závislosti na tom, jak ji ovlivňuje zvyšující se HDP na osobu. Graf ukazuje na dvě věci, první, že bohatší země mají menší míru korupce. Za druhé, korupce se hodně liší mezi zeměmi, i přes srovnatelné příjmy. Některé země daleko od klesajícího logaritmu, značící, že by mělo jít o buď nejméně nebo nejvíce zkorumpované země na stejné úrovni příjmů, jsou zvýrazněny v grafu. Například Argentina, Ruská federace a Venezuela jsou vyznačeny jako relativně hodně zkorumpované, přes jejich úroveň příjmů. Země v subsaharské Africe jsou typicky blíže klesající křivce a jejich míra korupce by tedy měla být na očekávané úrovni podle jejich příjmů.

Silná relace mezi příjmy a mírou korupce je konzistentní s teoriemi o korupci, které tvrdí, že kvalita veřejných institucí je formována ekonomickými faktory. Avšak je to jen slabý test pro tyto teorie, protože ekonomický rozvoj nemusí nutně vytvářet zájem o změnu ve vládních institucích k lepšímu, může to taky být jen funkce samotné kvality daných institucí. Navíc, velké rozdíly ve vzdálenostech od klesající křivky grafu naznačují, že tyto teorie jsou při nejlepším nekompletní.

Co může způsobit tyto rozdíly? K rozluštění této hádanky jsem vyzkoušel sérii klesajících křivek, kde roli závislých proměnných hrály hodnoty korupce vyčíslené třemi indexy subjektivního vnímání (percepce) korupce, zníměné dříve v textu. Jako cílové proměnné, u kterých jsem chtěl vysledovat souvislost, jsem použil HDP na osobu a lidský kapitál (obojí 1970), regrese logaritmické křivky základem pro nalézání výsledku – dokázat případný vztah těchto hodnot. Potom jsem dodal sérii charakteristik jednotlivých zemí jednu po druhé a zjišťoval jsem, jestli se rozdíl výrazně liší. Tyto částečné důkazy podobnosti a závislosti však samozřejmě nedokazují přímou kauzalitu/přímou závislost těchto veličin/že by jedna úměrně ovlivňovala druhou. I přesto, tyto částečné kauzality/podobnosti jsou zajímavé, protože odhalují něco málo o společných charakteristikách zkorumpovaných zemí, s přihlédnutím k počátečnímu příjmu a lidskému kapitálu.

Jaké jsou výsledky? Tabulka 2 ukazuje, že zkorumpované země mají výrazně menší úroveň lidského kapitálu vyčísleném roky školní docházky u populace přes 25 let věku. Tento vztah se nemění a je nezávislý na tom, jak je míra korupce naměřena (jaký index je použit).

Zkorumpované země mají poměrně velké rozdíly v otázce vládní politiky. Tabulka 3 ukazuje klesající výsledky na základě míry otevřenosti ekonomiky k externí soutěži v podobě importu (import zboží vyčíslen jako procenta HDP reverzivně, tzn. víc importu, méně korupce). Tabulka 4 ukazuje klesání korupce ve vztahu k rozsahu regulace vstupu začínajících firem do odvětví (čas potřebný, než firma získá legální status nutný k fungování). Tabulka 5 ukazuje klesající křivku výsledků založených na vztahu k svobodě tisku (subjektivní skóre podle organizace Freedom House). Výsledky sedí skrze množství dat, avšak hodnota otevřenosti na některých klesajících křivkách hraje malou roli (tzn. značí, že tam není funkční závislost, a že to tedy není faktor určující korupci). Zkorumpované země jsou méně otevřené a regulují jak vstup firem do odvětví tak svobodný tisk. Kdybychom vyměnili index svobody tisku za širší míru zachycující politická práva lidí (například index Gastil, také produkován organizací Freedom House), získáme podobné výsledky.

Když použijeme úroveň výskytu úplatků z ICVS (kolikrát si řekl úředník za poslední rok o úplatek) jako závislé proměnné raději než jednu ze subjektivních způsobů zjišťování korupce, toto drasticky sníží rozsah vzorků, jak je vidno v posledním sloupku tabulek. Poněkud překvapivě zůstává v této variantě funkčně spojena a je výrazným faktorem pro úroveň korupce pouze HDP na osobu výše odvozená hodnota lidského kapitálu a omezení svobodného tisku.

Tyto asociace naznačují některé obecné závěry. Zaprvé, korupce je úzce spjatá s HDP na osobu a s lidským kapitálem. Tato funkční závislost a tyto vztahy a závislost jednoho na druhém obecně jsou konzistentní (shodné) s teoriemi ekonomického a lidského kapitálu jako rozhodující hodnoty institucionálního vývoje, avšak tyto souvislosti mohou být také způsobeny reverzivní kauzalitou, nebo dokonce vynechanými proměnnými. Zadruhé, pro danou úroveň příjmu se míra korupce stále výrazně liší. Výsledky porovnávající více států naznačují, že tyto rozdíly se dají částečně připsat úrovni tržní a politické soutěže.

4) Jaký je rozsah korupce?

Hodnocení zemí jako více či méně zkorumpovaných je založeno na subjektivním rozhodování, a tudíž nemůže být použito k vyjádření rozsahu korupce. Proto byl až donedávna jediným způsobem zjišťování rozsahu korupce neoficiální výzkum nebo studium jednotlivých případů. Poslední léta však zaznamenala malé ale vzrůstající množství výzkumů, které se zaměřily na identifikaci a odhad množství korupčního jednání.

Existují některé firemní průzkumy zabývající se rozsahem korupce. Svensson (2003) ukazuje na některá data z průzkumů mezi firmami v Ugandě. Přestože byl tento průzkum upraven v několika směrech tak, aby přiměl manažery mluvit pravdu a přiznat nekalé platby, některé nepřesnosti rozhodně zůstaly ve vzorcích. Nicméně, výsledky nám poskytují chmurný obraz podnikání v jedné z nejrychleji se rozvíjejících zemí subsaharské Afriky posledních 10 až 15 let. Přes 80% firem v Ugandě přiznalo nutnost poskytovat úplatky. Vyhnutí se tomuto s sebou nese nepříjemné následky, protože 20% firem, které sdělily, že úplatky neposkytují, se také rozhodlo minimalizovat svoje kontakty s veřejným sektorem. Pro firmy, které úplatky poskytují, to představuje zhruba 8% jejich celkových nákladů.

Korupce je také rozšířena v zadávání veřejných zakázek a veřejných službách. V další studii z Ugandy Reinikka a Svensson (2004) prověřují veřejný vzdělávací program, který nabízel grant na studenta tak, aby se pokryly výdaje na základních školách (mimo platu učitelů). K odhadu rozsahu korupce nebo zpronevěry peněz porovnávali finanční toky vyčleněné centrální vládou do jednotlivých školních okrsků s daty získanými průzkumem mezi 250 školami na základě skutečně získaných prostředků a materiálu. Ukazuje se, že mezi lety 1991 - 1995 dostaly školy jen 13% z toho, co vydala centrální vláda na tento program. Většina škol nedostala nic, zdá se, že hlavní část grantů si pro sebe ukořistily místní státní úředníci a politici. Následné studie ukázaly, že situace je podobná v dalších zemích subsaharské Afriky (Reinikka a Svensson, 2004). Olken (2003, 2004) zjistil při použití podobné metodologie, že 29% prostředků alokovaných do výstavby silnic a 18% dotované rýže z velkého programu proti chudobě v Indonésii bylo ukradeno.

Porovnání cen může být další metoda přinášející ovoce ve smyslu zjištění míry korupce. Di Tella a Schargrodsky (2003) porovnávají ceny pro jednoduché homogenní vstupy ve veřejných nemocnicích v Buenos Aires. Ukazují, že ceny spadly o 15% po dobu prvních 9ti měsíců zásahu proti korupci v letech 1996-1997, která měla za následek nižší míru korupce v zadávání veřejných zakázek v nemocnicích v Buenos Aires na konci devadesátých let. Hsieh a Moretti (2005) vypočítávají míru, o kolik levněji se obchodovala irácká ropa během programu OSN Ropa za jídlo. Tuto míru dovozují z rozdílu oficiální prodejní ceny a různých odhadů tržní ceny irácké ropy během programu a před ním. Tvrdí, že nižší cena ropy byla pro irácký režim cestou, jak získat ilegální provize od nákupců ropy, a odhadují, že Irák získal mezi jednou a dvěma miliardami dolarů díky úplatkům mezi roky 1997 a 2001 nebo také mezi 2 a 10 procenty z celkové částky na tento humanitární program.

Písemné práce zabývající se indentifikací a počítáním rozsahu korupce jsou stále v plenkách. Existující příspěvky na toto téma jsou roztříštěné a často specifické svým kontextem. Přesto litaratura ukazuje, že rozsah korupce může být odhadnut různými způsoby. V momentě, kdy bude dostupné větší množství studií a dat, bude také možné říci něco o celkovém souhrnu korupce. V současnosti výše zmíněné studie naznačují velké rozdíly v rozsahu korupce, od několika procent v rámci programu ropa za jídlo (Irák) po 80ti procentní rozsah v případě vzdělávacího programu základních škol v Ugandě. Když dochází k porovnání čísel, je nutné brát v potaz, že většina studií se ani nesnaží zachytit celkový rozsah korupce v daném programu nebo sektoru. Například studie korupce ve státních zakázkách v Argentinských nemocnicích (výše uvedená) vyjadřuje snížení rozsahu korupce při zvýšeném monitoringu a zásahu proti ní. Hsieh a Moretti (2005) připomínají, že zde byly pravděpodobně další cesty v programu Ropa za jídlo, které umožnily Iráku vysávat nelegálně prostředky.

Jak se tyto jednotlivé drobné průzkumy v oblasti rozsahu korupce shodují s obsáhlou literaturou na téma institucionálních předpokladů, které vyvolávají korupci? Zde je množství důkazního materiálu ještě méně. Například ve studii diskutované výše odhadují Reinikka a Svensson (2004) rozsah korupce ve státním grantovém programu a tvrdí, že ekonomický rozvoj, zde viděn jako schopnost společnosti organizovat se a projevovat svůj hlas, má vliv na pobídky místních úřadů ke korupci. Tato hypotéza je potvrzována daty, školy v podmínkách rozvinutější komunity v porovnání s ostatními (při započtení školně specifických jevů) vycházejí ze srovnání lépe a mají menší míru korupce a tento rozdíl je ekonomicky výrazný.

Di Tella a Schargrodsky (2003) a Svensson (2003) také vztahují kvantitativní rozsah korupce ke státní politice v jednotlivých sektorech. V mezisektorovém průzkumu u Ugandských firem se ukázalo, že četnost korupce je vysoce propojená s rozsahem pravomocí, který stát svěřuje pomocí pravidel a regulací jednotlivým státním úředníkům; ti pak zneužívají těchto pravomocí k vymahání úplatků od firem. Velikost zjištěných úplatků se na druhou stranu mění s firemně specifickými faktory. Což ukazuje na to, že zkorumpovaní státní úředníci podmiňují své požadavky na úplatky podle firemních možností je zaplatit. Výsledkem těchto nálezů je, že výzkum zaměřený na kopuci se nemá zaměřit jen na celkovou otázku, jak institucionální rámec ovlivňuje korupci, ale také na to, jak se korupce projevuje a mění na jednotlivých úrovních a v jednotlivých situacích v daném rámci.

Toto je první část článku, dostupného v originále i s citovanou literaturou zde, publikována s laskavým svolením překladatelů Tomáše Paszyce a Jan Králíčka. Druhá část článku je zde.