Pruhy budou. Za 40 let.
Mises.cz: 14. července 2012, Jakub Skala, komentářů: 23
Z cyklu Úspěchy centrálního plánování.
S neefektivitou centrálního plánování se setkáváme prakticky na každém rohu. Troufám si tvrdit, že jsem v tomto směru již do značné míry otrlý, ba letargický. Přesto se opět našel někdo, kdo dokázal vyvolat můj údiv. Ministr dopravy nedávno za zvuku fanfár vyhlásil, že dálnice D1, která spojuje dvě největší česká města a tvoří tak páteř dopravy v České republice, bude mít do roku 2050 tři jízdní pruhy v obou směrech.
Na poměry našeho státu by se možná dalo hovořit o úspěchu (za předpokladu, že se projekt podaří realizovat v konečném čase a za nějakou konečnou sumu). Nicméně pokud se nad touto zprávou člověk skutečně zamyslí, pak mu bude nejspíš do pláče. Ministr dopravy totiž jinými slovy říká, že za 40 let (sic!) bude mít D1 takovou kapacitu, aby tak tak dokázala pojmout množství dnešní dopravy.
Kdo měl tu smůlu, že po D1 musel kdy jet, nebo po ní nedej bože jezdí pravidelně, ten ví, v jak katastrofálním stavu se tato dálnice nachází. Betonové kvádry a mezi nimi notné mezery, vyjeté koleje, díry v povrchu a obrovské množství aut jsou tím nejlepším receptem na téměř každodenní několikakilometrové kolony. Pokud si pustíte rádio a uslyšíte, že se stala nějaká nehoda na dálnici, máte prakticky stoprocentní jistotu, že šlo o D1. Tato dálnice potřebovala tři pruhy již minimálně před dvaceti lety.
Ale nezoufejte! Již za čtyřicet let budete moci jet po dálnici z Prahy do Brna ve třech pruzích i vy. Co na tom, že za tu dobu se počet aut v ČR zvýší o desítky procent (pokud nám Babišova řepka nesežere všechny motory), a tak bude D1 zase tragicky zaostávat za potřebami zákazníků. Možná pak přijde ministerstvo s novým akčním plánem, podle kterého postaví na dálnici další pruh již za dalších sto let. Ale po těch my už jezdit určitě nebudeme.
To vše nabírá ještě mnohem hrůznějších rozměrů ve světle drakonických spotřebních daní uvalených na pohonné hmoty, DPH z prodeje nových i ojetých automobilů nebo DPPO výrobců automobilů, servisů nebo třeba čerpacích stanic. Mimo to si stát (nebo snad kamarádi z Kapsche?) mastí kapsu na mýtném, které plánuje rozšířit i na silnice první třídy. Podojit občana a peníze vyhodit za nesmysly, to je denní chleba státu.
Sečteno a podtrženo, situace v dopravě je – stejně jako ve všech ostatních státem monopolizovaných odvětvích – naprosto katastrofální. Jediným krokem, který může stávající stav bezpečně napravit, je odstátnění tohoto sektoru a jeho přenechání volnému trhu, který na rozdíl od státu dokáže zabezpečit efektivní a bezpečnou dopravu.