Sluníčkové restaurace bez kouře

Mises.cz: 11. února 2015, Petr Málek, komentářů: 38

Podle Hospodářských novin je velmi nadějné, že od příštího roku bude v České republice platit zákaz kouření v restauracích a rovněž dojde k důslednějšímu potírání dalších závislostí. Když to člověk čte, skoro se mu chce dojetím brečet z toho, jak to s námi politici myslí dobře a jaká nás čeká zdravá a sluníčková společnost.

Sarkasmus stranou, podívejme se na článek Hospodářských novin ve větším detailu.

V první řadě je nutné uvědomit si, že zákaz kouření je hrubým zásahem do vlastnických práv, což je jedno ze základních lidských práv, na kterých stojí každá civilizovaná společnost. Zbývá jen zeptat se, co přijde příště – zakážou nám třeba kouřit i doma s odůvodněním, že si tam vodíme návštěvy, které „musí“ ten smrad čichat? Nebo nám zakážou vymalovat si vnitřek bytu nějakou netradiční barvou – s argumentem, že všechny státy v západní Evropě už to také zakázaly?

Restaurace je soukromý prostor, se kterým si jeho vlastník může dělat, co chce, a na který nikdo není nucen vstupovat, pokud se mu nelíbí, co se tam děje. Argument, že chci nekuřáckou restauraci a v okolí žádná není, a proto je nutné přinutit kuřáckou restauraci, aby se stala nekuřáckou, je stejný jako argument, že v okolí je pouze dámské kadeřnictví, já ale chci pánské, takže mám právo to dámské kadeřnictví přinutit, aby se stalo pánským.

Rovněž se nabízí otázka – co když chci nekuřáckou restauraci, ale v okolí není vůbec žádná restaurace (ani kuřácká)? Můžu tedy přinutit například místní samoobsluhu, aby se stala nekuřáckou restaurací? Pokud – jak tvrdí militantní nekuřáci – existuje nějaké právo na nekuřáckou restauraci, pak asi opravdu můžu. Podobný nesmysl by nejspíš zastánci zákazu kouření (díky Bohu) odmítli a smířili by se s tím, že si do nekuřácké restaurace prostě nezajdou, pak se ale ptám – když je nekuřák schopen se  takto „omezit“, proč není schopen se stejně omezit i v situaci, kdy v okolí nějaká kuřácká restaurace je? Proč ji prostě nemůže ignorovat a chovat se, jako kdyby tam nebyla?

Je pro mě těžké pochopit, proč lidem nevadí, když někdo místo nekuřácké restaurace postaví kadeřnictví, samoobsluhu, autodílnu, kino, uzenářství, truhlárnu, penzion, trafiku, obchod s elektronikou nebo koňský stáj, ale vadí jim, když někdo místo nekuřácké restaurace postaví restauraci kuřáckou, ačkoliv vyjmenované podniky nejsou schopny poskytnout jídlo bez kouře o nic lépe.

Návrh zákona jde ale bohužel ještě dále. Například nařizuje, aby na jídelním lístku byl vždy alespoň jeden nápoj levnější než pivo. Nějak mi uniká, co je zde záměrem. Pivo není žádný jed, ale naopak se jedná o velmi zdravý nápoj plný vitamínů, který je v malém množství (1-2 piva denně) prospěšný, a to zejména v podobě méně konzervovaného točeného piva. Lidé si tedy budou místo zdravého piva dávat kolu – nápoj, s kterým se dají čistit záchody a který obsahuje desítky kostek cukru na litr. Gratulujeme. Respektive, já osobně si myslím, že lidé si dávají pivo k večeři ne proto, že by bylo o deset korun levnější (na ceně večeře deset korun nic neznamená – i dýško bude větší), ale proto, že jim prostě chutná, a v takovém případě samozřejmě k žádné změně v chování lidí nedojde.

Geniální plánovači našich životů také zapomínají na to, že v dlouhodobém měřítku se cena rovná nákladům. Pokud je tedy kola o deset korun dražší než pivo, možná má prostě o deset korun vyšší náklady. (Nemusí to tak nutně být, ale nevidím důvod, proč by restauratéři systematicky podstřelovali cenu zrovna u piva, na úkor ostatních nápojů.) Restauratéři tedy pravděpodobně budou na regulaci reagovat ne tak, že zlevní kolu, ale spíš že zdraží pivo. Lidé tak za obědy budou muset utratit více peněz. Opět politikům gratulujeme, že učinili naše životy zase o něco složitějšími.

„Pokud by na diskotékách, v barech a v dalších provozovnách byly opilé děti, mohl by se podnik okamžitě až na dva dny zavřít,“ píšou dále HN. Takže když přijde opilé dítě na diskotéku, majitel může být popotahován, ačkoliv vůbec není tím, kdo dítěti nalil. Lepší tedy bude děti vůbec nepouštět dovnitř (jaké si to asi vyžádá náklady na větší pracovní sílu?) a radši je přinutit opíjet se na lavičce v parku, což je velmi chytré zejména v zimě, kdy opilý člověk může snadno umrznout. Ocení to jistě i všichni majitelé bytů, kterým se budou před zápražím poflakovat opíjející se výrostci a narušovat noční klid, zatímco jinak by byli zavřeni někde v hospodě, kde až tolik nikomu nevadili. Ráno pak před domem najdou zvratky a poházené lahve od tvrdého alkoholu. Opravdu lákavá představa.

„Stejná pravidla jako pro tabákové produkty mají platit i pro elektronické cigarety a bylinné výrobky ke kouření. Zapálit si je by nemělo být možné ani uvnitř kin, divadel, sportovních hal, škol, v dopravních prostředcích, na krytých nástupištích či v krytých přístřešcích na zastávkách.“ Tady se regulátoři hezky odkopali, protože ukázali, že zakazovat chtějí i elektronické cigarety a bylinné výrobky, tedy něco, u čeho žádný negativní zdravotní účinek není, je malý, nebo nebyl vůbec prokázán. Jak je vidět, nejde jim vůbec o ochranu zdraví, ale o vymývání mozků, o honění politických bodů, o hon na čarodějnice, o kontrolu nad našimi životy, o půdu připravenou pro další, ještě vtíravější regulace, o vytvoření umělého problému, který následně vyžaduje rychlé a rozhodné politické „řešení“. A bohužel to není nijak překvapivý vývoj – v zemi, kde je nařízeno uvádět na jídelní lístek seznam alergenů, se asi už opravdu může stát cokoliv.

Zdá se, že od americké alkoholové prohibice 30. let 20. století už uběhlo příliš mnoho času, takže lidstvo postupně zapomnělo, o jak kolosální selhání se jednalo. Asi si tedy toto selhání budeme muset zopakovat znovu, abychom znovu zjistili, že lidé si zkrátka budou dělat, co chtějí, a politici jim v tom nikdy nezabrání, pouze napáchají ještě více škod.

Jak jsem psal už minule, opět nezbývá než držet palce lobbistům a přát si, aby nakoupili dostatek hlasů pro zamítnutí tohoto fašistického návrhu.