4. Odkud se berou ceny?

Moji tři synové ve věku od sedmi do dvanácti let trpí chronickou nemocí, kterou ekonom John Baden nazval „ironitis“ - milují vše kovové. Jsou fascinováni auty, náklaďáky, bagry, traktory a... myslím, že chápete. Jednoho dne mi můj prostřední syn navrhnul, že naše další auto by mělo být kabriolet. Jeho bratr mu opáčil, že jsou drahé, a zmínil, že oproti klasické verzi jsou kabriolety o 10 tisíc dolarů dražší. „Proč je to dražší?“ zeptal se prostřední syn.

Dobrá otázka. Proč jsou kabriolety dražší? Proč je skotská, která zrála 21 let, dražší než skotská, která zrála 10 let? Proč jsou červené papričky dražší než zelené? Proč vydělávají zaměstnanci Wal-Martu méně než průměrný dělník v USA? Proč je benzín dražší v létě než v zimě? Proč je benzín dražší v Evropě než v USA? Proč jsou růže 14. února dražší? Proč není pivo na Super Bowl Sunday dražší? Proč jsou domy na předměstí Washingtonu, D.C. dražší než domy na předměstí Richmondu ve Virginii?

Odpovědi na tyto otázky jsou často ošemetnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Ale nechte pro teď odpovědi stranou. Pouze si všimněte, že se na takové otázky můžete ptát. Ceny lze nějakým způsobem předvídat. Je v nich jakýsi řád. Ale nemusí tomu tak být. Ceny mohou náhodně skákat, jednou nahoru, jednou dolu. Jeden den může stát lístek do kina více než oxfordská košile, pomeranče více než mléko. Co je zdrojem tohoto řádu? Kde se berou ceny?

Na první pohled se zdá odpověď zřejmá. Ceny nastavuje obchodník. Avšak pokud jste se někdy snažili něco prodat, víte, že to není tak úplně pravda. Pokud chcete prodat svůj dům, máte skutečně možnost do kolonky s cenou napsat jakkoliv vysoké číslo chcete? Konec konců, každý dům je výjimečný. Teď už jen musíte najít někoho, kdo miluje váš dům, někoho, kdo miluje linku, kterou jste dokoupili, a způsob, jakým jste předělali kuchyň, zahradu a další stovky věcí, které činí váš dům výjimečným. Uvažujeme-li takto, můžete za dům žádat skutečně vysokou cenu, protože vše, co potřebujete, je najít člověka, který ji bude chtít zaplatit.

Avšak brzy přijdete na to, že pokud jste zvolili takto vysokou cenu, dům neprodáte, i kdyby k vám zavítal někdo, kdo vaši kuchyni vymalovanou do fialova skutečně miluje. Ale ani ten, kdo váš dům miluje a je ochoten za něj zaplatit 10 milionů korun, si ho stejně nekoupí, pokud je poblíž podobný dům, který stojí pouze 6 milionů. Pokud není pro kupce váš dům lepší o 4 miliony než tato alternativa, jste nahraní. Dům neprodáte. Lidé neplatí to, co by byli ochotni zaplatit, dokud nemusí. Když mají na výběr, tak nemusí. Konkurence chrání kupující. A také prodávající. Možná jste ochotni váš dům prodat i za 2 miliony. Ale nemusíte, pokud je poblíž podobný dům za 6 milionů.

Prodejci a realitní makléři rozumí tomu, že dům je v konkurenci s ostatními domy, dokonce i s těmi, které nejsou tak krásné jako ten váš, a i s těmi, které jsou hezčí. Proto se prodejci a makléři podívají na ceny podobných domů, ve stejné čtvrti, se stejným počtem ložnic, skoro stejně velkým pozemkem, skoro stejně velkou výměrou a skoro stejně velkým kouzlem, což je subjektivní vlastnost, ale počítá se.

Pokud je ale cena vašeho domu nastavena podle cen srovnatelných domů, jak se potom nastavují ceny těchto domů? Zdá se, že se točíme v kruhu. Celé je to domeček z karet! Co tedy drží trh s nemovitostmi pohromadě?

Jednou z odpovědí je to, že cena domu určité kvality - řekněme dům na třetině akru se čtyřmi ložnicemi na předměstí Washingotnu, D.C., který má blízko dobrou školu a je v klidné čtvrti - se cena přizpůsobuje počtu lidí, kteří ho chtějí koupit a počtu lidí, kteří ho chtějí prodat.

Ceny se přizpůsobují, aby srovnali počet lidí, kteří chtějí nakupovat, s počtem těch, kteří chtějí danou věc prodat.

A pokud lidé chtějí nakupovat více, než tomu bylo dříve, ceny rostou. Pokud chtějí více prodávat, klesají.

Poptávka a nabídka. Kupující soutěží. Prodejci soutěží.

Ceny, které pozorujeme, vznikají v této soutěži. V této konkurenci.

Jednoduchá odpověd nabídkou a poptávkou je zvláštní, protože předpokládá, že se bavíme o statku určité kvality. Ve skutečném světě však má každý statek jedinečnou kombinaci vlastností. I když jsou dva statky na pohled k nerozeznání, jsou téměř vždy spojeny s různými službami, které poskytují.

Je to zvláštní odpověď, protože předpokládá jednu cenu pro všechny bavlněné košile, pohodlné sedany, které ujedou 25 mil na galon, nebo pro všechny výše jmenované domy na předměstí. Ve skutečném světě existuje mnoho cen pro stejný statek. Smlouvá se. Existují slevy. Jak prodávající tak kupující často chybují a prodávají za málo nebo přeplácí.

Je to zvláštní odpověď, protože lidské touhy, situace, ve kterých se nacházejí, příjmy a alternativy, které mají, se neustále mění, takže množství lidí, kteří něco chtějí prodat či koupit, nemůže být stejné. I když zrovna mluvíme o jedné určité ceně, tak i ta se neustále mění.

Je to zvláštní odpověď, protože se zdá, že vyžaduje množství informací. Jak jinak byste věděli, jakou nastavit cenu nebo o jakou cenu si říct?

Zvláštnosti nabídky a poptávky vedou některé k závěru, že je lze aplikovat pouze na speciální případy homogenních statků, kde existuje na trhu téměř nekonečný počet prodávajících a kde mají kupující dokonalou znalost kvality statku a kvality a cen jeho alternativ. Z tohoto pohledu lze aplikovat nabídku a poptávku například na obilí. Možná.

Jiný pohled říká, že nabídka a poptávka musí být nerealistické. Jinak neexistuje žádný způsob, jak pochopit myriády transakcí, které se neustále uskutečňují. Realistický pohled na události na trhu nemovitostí ve Washingtonu, D.C. by musel zaznamenat jedinečnost každé transakce. To by bylo nejen nemožné, ale ani by to nebylo zajímavé. Jaký je ale vztah mezi všemi tamními transakcemi?

Nabídka a poptávka jsou způsobem, jak odhalit vztahy očištěné o vše mimo skutečnosti, že lidé chtějí za něco platit, a to, kolik zaplatí, se odvíjí od alternativ, kterým čelí. Nabídka a poptávka jsou způsobem, jak organizovat naše myšlenky o té zvláštní věci, kterou ekonomové nazývají konkurence. Pojďme se podívat, co uvidíme bez použití grafů.

Obě ostří nůžek

Jednou z nejdůležitějších předností nabídky a poptávky je zdůraznění toho, co Alfred Marshall nazval „nůžkami“. Až na několik výjimek hraje důležitou roli jak prodávající tak nakupující. Avšak je překvapivě snadné na to zapomenout. Když se můj syn zeptal, proč jsou kabriolety tak drahé, můj druhý syn mu vysvětlil poptávkovou stranu, tedy že lidé je mají rádi. To však není celý příběh, ani jeho většina. Na světě žije více lidí v chladných a deštivých oblastech anebo v příliš horkých, kde všude je řízení kabrioletů nepříjemné. Tak proč jsou tak drahé? Jsou dražší kvůli mechanismu, který jim umožňuje zatáhnout střechu. Kabriolety existují, pouze pokud je jejich cena vyšší než cena klasických vozů. Pokud by lidé rádi jezdili v autech bez jakékoliv střechy, byly by levnější, než kolik by stály vozy se střechou.

Podobnou logiku lze aplikovat na červené a zelené papričky. Proč jsou červené papričky obvykle dražší než zelené? Proč by měla mezi jejich cenami existovat vůbec nějaká souvislost? Zelené se používají díky své intenzivní chuti hojně v potravinářství. Neměly by být dražší? Avšak červená paprička je pouze zralá zelená paprička. Prodávající vždy preferuje peníze dnes před penězi zítra, protože peníze dnes mohou být investovány a vydělávat. Takže pokud by se zelené i červené papričky prodávaly za stejnou cenu, žádný prodávající by nebyl ochotný červené papričky nabízet. Proto musejí být červené papričky dražší. Prodávají se na trhu, pouze protože je někdo preferuje před zelenými. Ale pokud se mají prodávat, pokud je mají prodávající nabízet, budou prodávány za vyšší cenu.

Ceny se přizpůsobují

Ceny se přizpůsobují. Nejsou stálé. Nabídka a poptávka nám pomáhají na to myslet.

Podívejme se na daň ze mzdy. V současné době je v USA nastavena tak, aby se o ni dělili ve stejném poměru zaměstnanec i zaměstnavatel. Co by se stalo, pokud by musel celou daň platit zaměstnavatel? Zdá se, že by to bylo ku prospěchu zaměstnance. Ale to předpokládá, že mzdy se nemění spolu se změnou daňových zákonů. Avšak mzdy jsou cenou práce. A cena práce se přizpůsobuje, aby vyrovnávala množství nabízené práce ze strany zaměstnanců a množství práce, které zaměstnavatelé poptávají.

Každá daň má dopad jak na kupující tak na prodávající, ale tento dopad není a nemůže být v zákoně popsán. Takže zaměstnanci hradí část daně, i když zákon tvrdí opak. Zdanění prodejců aut zvyšuje cenu aut. Spotřebitelé platí část daně ve formě zvýšených cen, i když legislativa přisuzuje veškeré daňové břemeno prodejci.

Je-li zákon vztažen pouze na zaměstnavatele, potom zvýšená cena práce sníží množství práce, které zaměstnavatelé poptávají. To sníží mzdy. Ve skutečnosti musí mzdy klesnout ve stejné výši, v jaké je daň snížena zaměstnancům. Stejně tak v případě, že je daň vztažena pouze na zaměstnance. Zaměstnanci budou nabízet méně práce a mzdy vzrostou, čímž vyrovnají zvýšenou daň.

Stejně tak zvýšení daní bohatým nemá pouze zamýšlený dopad na snížení rozdílů mezi bohatými a chudými. Zdanění bohatých vede ke zvýšení jejich mezd, což zčásti či plně vyrovnává zvýšenou daň. Nařizovat výhody nízkopříjmovým zaměstnancům nemusí nutně vést k vytyčené rovnosti, protože vynucené benefity lákají více zaměstnanců a odrazují zaměstanavatele od zaměstnávání. Mzdy klesají, čímž zčásti či plně vyrovnávají zamýšlené zvýšení bohatství, o kterém zákonodárci a jejich podporovatelé snili.

Spontánnost jako jiný způsob vnímání

Konečně, nabídka a poptávka nám pomáhají vidět věci úplně jinak. Je bizarní, když lidé obviňují či chválí prezidenta za úroveň průměrné mzdy či nerovnosti ve Spojených státech. Když mzdy rostou, prezident se chvástá, co dobrého pro ekonomiku udělal. Když klesají, kritici ho obviňují. Avšak úroveň mezd není pod jeho kontrolou. Jde o spontánní jev, který vzniká z rozhodnutí lidí o tom, jaké chtějí mít vzdělání, kolik hodin chtějí pracovat a z různých peněžních a nepeněžních uspokojení, na které v různých zaměstnáních mohou dosáhnout.

Prezident nekontroluje mzdy o nic více, než je schopen kontrolovat průměrnou výšku Američanů. Může je ovlivnit různými zásahy, které ovlivňují incentivy, kterým zaměstnavatelé a zaměstnanci čelí. Avšak nemůže nastavit mzdy, stejně jako nemůže nestavit výšku Američanů. Jak ukazují výše uvedené příklady, mnoho opatření, které z určitých důvodů prezident a zákonodárci navrhují, je vyváženo tržními silami.

Dostupnost a tržní cena

Jeden z nejjednodušších poznatků vycházejících z nabídky a poptávky je dostupnost zboží na trhu. Když lidé něčeho chtějí více, nadšený dav kupujících zřídkakdy vykoupí celou nabídku. Ceny se přizpůsobují, aby vyrovnaly počet těch, kteří chtějí statek koupit, s počtem těch, kteří ho chtějí prodat. Takže statek jednoduše nezmizí, pokud ho lidé náhle chtějí více než dříve. Jak poznamenal Henry George:

„Zde je rozdíl mezi zvířetem a člověkem. Jayhawk (mytologický pták, jestřáb s velkým zobákem, pozn. překl.) i člověk se živí kuřaty, ale čím více je jayhawků, tím méně je kuřat, zatímco čím více je lidí, tím více je kuřat. Tuleň i člověk se živí lososy, ale když si tuleň jednoho vezme, lososů je méně. Když je tuleňů určité množství, losos vyhyne, zatímco člověk hospodařením s lososím potěrem  za vhodných podmínek dokáže navýšit množství lososů na takové množství, že nezáleží na tom, kolik dalších lidí přibyde. Ať přibyde, kolik chce, nikdy nebude nedostatek lososů.“ (Henry George, Pokrok a chudoba, Kniha II., Kapitola 3., par.II.III.5.)

Protože se ceny přizpůsobují, regály jsou v tržní ekonomice prázdné jen výjimečně. Jakmile jste za něco ochotni zaplatit, můžete to mít. Někdy musíte zaplatit o trochu více, někdy méně, záleží na okolnostech. Ale to, co chcete, naleznete. To nejen zjednodušuje život těm, kteří mají rádi lososa, ale znamená to také, že se můžete specializovat a spolehnout se ve velké míře na ostatní, protože víte, že trh zajistí to, co chcete.

Námitka

Ne všechny ceny jsou na úrovni, kterou předpokládá učebnicový příklad dokonale konkurenčních trhů. Nabídka a poptávka jsou chabými nástroji pro přesné předvídání cen. Jakákoliv směna se může odchýlit od „tržní“ ceny, například kvůli chybám či emocím. Na mnoha trzích dokáže nezvyklé množství prodávajících či nakupujících významně ovlivnit cenu. Avšak jen z důvodu toho, že trh není přesnou kopií učebnicového příkladu, nemusíme uzavřít, že nabídka a poptávka nejsou schopné zachytit zbylou konkurenci. Chcete-li krajní příklad, vezměte si americký trh s pohonnými hmotami, který je plný regulací a vyznačuje se monopolní silou v různých částech dodavatelského řetězce. Avšak stále existuje konkurence napříč celým tímto trhem, i když neodpovídá učebnicovým příkladům. A tak cenové regulace vedou k nedostatku, frontám a šizení kvality, přesně jak model nabídky a poptávky předpokládá. Celý příběh je ale tématem na někdy jindy.

Dohoda, výměna a koupě

Adam Smith hovořil o lidském sklonu k dohodám, výměnám a koupím. Lidé vždy něco nakupují a prodávají. Vždycky hledají dohodu. Vždycky hledají lepší koupi. Vždy zvažují alternativy. Hledání dobré výměny ze strany nakupujících i prodávajících, kteří zvažují možné alternativy, je tím, co ekonomové nazývají konkurencí. Výsledné transakce jsou na však na sobě nezávislé.

Odkud se tedy berou ceny? Ceny, které pozorujeme v okolním světě, vznikají z interakce mezi kupujícími a prodávajícími a jejich alternativami. Jak ale popíšeme fakt, že žádná z těchto interakcí se neodehrává ve vzduchoprázdnu? Jak popíšeme řád, který ze všech těchto transakcí vzniká?

Nabídka a poptávka jsou jednoduchým a účinným způsobem, jak popsat vzájemnou závislost transakcí napříč časem a prostorem. Je to účinný způsob utřídění myšlenek o řádu, který vyvstává z dohod, výměn a koupí. O řádu, který je výsledkem lidského jednání, nikoliv však lidského záměru.